Osmdesátá léta minulého století byla dobou, která si libovala v nejrůznějších předpovědích budoucnosti lidstva po blížícím se konci milénia. Literatura z oblasti science-fiction chrlila vize o dobytí Marsu, vývoji umělé inteligence, setkání s mimozemskou civilizací.
A v jednom sborníku podobné literatury, kterou tehdy kluci hltali, se objevila krátká, nenápadná povídka, jejíhož autora si bohužel už autor tohoto článku nepamatuje. Popisuje ale unikátní objev horolezecké výpravy, která někdy kolem roku 2050 najde vysoko v horách zapomenutého poustevníka se znalostí velké násobilky. Poustevník umí zpaměti okamžitě odpovědět na otázku, kolik je třeba 9 krát 17. To je schopnost, která ve třetím tisíciletí vzbuzuje v lidech naprostý úžas. K čemu potřebuje člověk umět velkou násobilku, když za něj počítají kalkulačky, telefony a počítače?
Bez paměti mizíme
Ačkoli třicet let stará povídka byla psána s nadsázkou, podle mnohých odborníků autorova vize společnosti, která už si nepotřebuje nic pamatovat, není až tak nereálná. Paměť jako by se v éře moderní výpočetní techniky stávala jaksi přebytečnou.
„Naučili jsme se žít s představou, že když si něco nepamatujeme, vždycky to rychle dokážeme najít, možnosti pro získání informací jsou neomezené. Jenže to je podle mého názoru špatně,“ říká vysokoškolský učitel matematiky Jan Zahradník. Dodává, že výcvik paměti nepředstavuje jen nenáviděné biflování, ale slouží k uchování myšlenek a postupů, jejichž znalost dotváří osobnost člověka. „To, co mám v hlavě, mi nikdo nevezme. A nikdy nevíme, kdy se to může hodit,“ říká Zahradník.
PSALI JSME: |
Už slavný americký spisovatel Mark Twain (1835–1910) považoval paměť za neprávem opomíjenou součást osobnosti, kterou ani schopnost kreativity a okamžitého úsudku nikdy nedokáže úplně nahradit. „Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána, a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů, kdy nás opustí. Děláme strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně,“ napsal Twain v 19. století.
Co by asi říkal o 150 let později, v době, kdy lidé místo ukládání informací do vlastního mozku masově spoléhají na mozky elektronické? Úroveň paměťových návyků se změnila. „Potenciál paměti je stále stejný, ale v dnešní době na ni působí řada negativních faktorů, které ji objektivně zhoršují,“ říká Jakub Pok, majitel pražské Školy paměti. Osobně se jako lektor setkává s několika typy zájemců o výcvik paměťových dovedností, z nichž velmi početnou skupinu představují lidé střední generace, zděšení z toho, že si někdy nedokážou zapamatovat ani naprosto základní informace.
Básnička ze školy
Služby odborníků vyhledala například čtyřicetiletá úřednice Jana poté, co zapomněla dítě ve školce. „Stydím se za to. Manžel mi ještě ráno zdůrazňoval, že musím vyzvednout syna, ale já to prostě nějak z hlavy vytěsnila,“ říká Jana, která si nepřeje zveřejnit jméno. Teprve po příjezdu z práce domů zjistila, že jí „něco“ chybí...
