Úrazy zůstávají nejčastější příčinou úmrtí dětí mezi jedním a osmnáctým rokem života. Vůbec nejčastěji se děti zraní od července do srpna – jinými slovy, nejrizikovější jsou letní prázdniny. Vůbec nejčastěji se něco stane klukům teenagerům.
Ještě před šesti lety se ročně zranilo přes čtyři sta tisíc dětí, nynější údaje jsou o sto tisíc nižší, trvale klesá také počet dětí, které kvůli zranění zemřou – v devadesátých letech se udávalo kolem 300 úmrtí ročně, před deseti lety čísla klesla na zhruba dvě stovky a v roce 2015 to bylo 109 dětí; souhrnná čísla za loňský rok statistici teprve zveřejní.
Tři netušená rizika
Rizika, která ohrožují zejména nejmenší děti, se během času mění. A tak například opaření na domácích zabijačkách vystřídala hrozba v podobě nekrytých zahradních bazénů.
„Čtyřletý chlapec se utopil v bazénu na zahradě rodinného domu. Rodiče se v té době věnovali návštěvě, kolem bazénu nebylo hrazení,“ připomínají jeden z typických příkladů autoři projektu Dětství bez úrazů ve zprávě o úrazech dětí v České republice. Bohužel utonout může dítě za několik vteřin třeba i jen ve dvou centimetrech vody. Nevratné poškození mozku vzniká již po pěti minutách bez kyslíku. Pro záchranu tonoucího dítěte jsou nutné především včasná resuscitace a rychlé přivolání lékařské pomoci. Je přitom nesmysl spoléhat se na to, že dítě je na vodu zvyklé a pohybuje se v ní bezpečně, protože když do ní například spadne náhle, je zmatené a neví, jak reagovat.
Velkou hrozbou jsou i malé knoflíkové baterie, běžně používané v hračkách a porůznu skladované v domácnostech. Baterie by sice vzhledem k tvaru mohla lehce projít zažívacím traktem, ale často uvízne v jícnu, kde se ve vlhkém prostředí spustí chemická reakce, jejímž výsledkem je poleptání jícnu nebo žaludku, popálení tkáně a vnitřní krvácení. O závažném poškození rozhodují minuty, maximálně jejich desítky. Deset procent batolat spolknutí baterie nepřežije.
V Česku lékaři evidují podobné případy každý rok, přičemž jich spíše přibývá. V USA spolkne baterii ročně kolem tří a půl tisíce lidí, často i dospělých, kteří si baterii strčí do úst, aby jim někam nezapadla, když ji vyměňují třeba v dálkovém ovládání. V případě spolknutí baterie je potřeba dítě co nejdříve dostat na specializované pracoviště ORL. V Praze takové má například Fakultní nemocnice v Motole,v Brně Nemocnice v Bohunicích
Stavebnici nebo spíše skládačku z zhruba dvou stovek malých magnetických neodymových kuliček si oblíbili zejména teenageři, ale nepohrdnou jí ani děti mladší. Problém nastane, když se ke kuličkám dostane dítě, které je začne strkat do pusy. Jedna mu neublíží a bez potíží projde celým trávicím traktem. Jakmile však dítě sní dvě a více, koleduje si o proděravění střev, protože magnety jsou poměrně silné a i ve střevech se k sobě přitahují. Příznaky jsou nejasné, takže lékaři nemusí problém odhalit hned a pak už jde o život, který může zachránit jedině velká břišní operace.
Přibývá úrazů v opilosti
Starší děti se více než dříve zraňují například na trampolínách, a to jak doma, tak ve škole. Pokud jde o vážné úrazy, vůbec nejvíce dětí se stejně jako v minulosti zraní při dopravních nehodách.
Převedeno na čísla, v roce 2015 s úrazem u lékaře skončilo 329 417 dětí do 15 let – z toho bylo 15 426 dopravních úrazů, 53 695 školních úrazů, 75 641 sportovních úrazů a 68 529 domácích úrazů.
Dospívajících loni v chirurgických ambulancích ošetřili 230 941, z toho bylo 19 389 dopravních, 38 340 školních, 66 584 sportovních a 38 332 domácích zranění. Více než čtyři tisíce teenagerů se zranilo v opilosti a přes tisíc v sobě v té době mělo drogy – tato dvě čísla v posledních letech stále stoupají.
Jen je nechte, ať se hýbou
Chybu by dělal rodič, který by se snažil děti chránit tím, že by jim bránil v tom, aby se hýbaly. Odborníci v tomhle směru mají naprosto jasno: dětem s pravidelnou pohybovou aktivitou se stává podstatně méně úrazů, protože jsou šikovnější, mrštnější a zvládají i „umění padat“, což zabrání těžším úrazům.
„Získávají i návyk, který si děti přinášejí do staršího věku, kdy pak většinou zůstávají pohybově aktivní, a vedou tak zdravější způsob života,“ říká profesor Ladislav Plánka, přednosta Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie Fakultní nemocnice v Brně.
Rozhodně nedoporučuje přílišnou sportovní specializaci dětí, která vede k přetěžování a zvyšuje například riziko únavových zlomenin.
