Tento problém Jižní Koreu čím dál tím víc znepokojuje, napsal zpravodajský server BBC News. Závislost na internetu je tu už dlouho uznávána jako nemoc a řada případů závislých lidí, kteří sami sebe - nebo své děti - zanedbali až k smrti, tohle znepokojení jen přiživila. Zodpovědět na otázku, jak tedy závislé léčit, se ale ukazuje jako problematické.
Důležitá prevence
Rodinný tábor v horách je pokusem jak internetové závislosti předcházet, spíš než způsobem léčby. Nezdá se, že by Kang patřil mezi příliš rizikovou skupinu. "Když nejsem na internetu, mám s rodinou opravdu přátelské vztahy, ale když jsem online a oni zavolají, mám vztek. Nevím proč, ale je to špatné. Snažím se to napravit, ale jde to těžce," řekl.
A ještě těžší je to pro ty, kdo jsou doopravdy závislí. Proto neurolog I Če-won z nemocnice v Kongdžu otevřel novou kliniku, která nabízí nový způsob léčby: skenování mozku, jež má sloužit jako vodítko zotavování.
ČTĚTE TAKÉ: |
"Někteří lidé zpochybňují, že používáme tento druh léčby pro poruchu chování. Ale pokud je stav natolik vážný, že mozek nefunguje tak, jak by měl, pak je tato léčba velmi účinná." Sken ukáže, které části mozku závislého člověka fungují abnormálně a jak vážně jsou poškozené. Pak doktor I používá léčbu antidepresivy, aby se pokusil poškození napravit.
Nespal, nechodil ani na záchod
Jedním z léčených je i teenager Jong-so, což ovšem není jeho skutečné jméno. Internetová závislost s sebou v Jižní Koreji nese stigma, a proto to pravé uvést nechce. Lékařům trvá asi deset minut, než mu pečlivě připevní k hlavě elektrody, od nichž vedou barevné dráty do přístroje stojícího u postele. Na opačné straně pak doktor I sleduje výsledky.
"Výsledky lidí závislých na internetu jsou podobné pacientům s ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti), a také dalším formám závislosti ve způsobu, jakým je snížena funkčnost mozku." Rodiče Jong-soa říkají, že býval zvyklý hrát počítačové hry celou noc beze spánku i bez chození na záchod; pak začal být agresivní a nespolečenský.
Zatím strávil na klinice doktora I dva měsíce a pomalu se jeho stav zlepšuje. Touha hrát hry ho prý ještě úplně neopustila, ale je slabší.
"Zvědavost," odpovídá na otázku, co ho k počítačovým hrám přitáhlo, "ta zábava a vzrušení. Když hraju, ponořím se do toho tak hluboko, že je těžké rozlišit kybernetický svět od skutečného a někdy je prostě těžké se tomu skutečnému světu přizpůsobit."
Podle doktora I existují dva druhy závislých na internetu: stydliví lidé, kteří dávají přednost anonymitě kybernetického světa, a pak ti, které - jako například Jong-soa - přitahuje násilí a iluze moci.
Žádné on-line hry po půlnoci
Stejně jako mnozí politici i doktor I volá po větší regulaci samotných her.
Začátkem letošního roku přijal jihokorejský parlament nový zákon omezující užívání internetu. Dostal přezdívku "Popelčin zákon" a má zakázat teenagerům hrát online hry po půlnoci.
Ovšem výrobci počítačových her si stěžují, že byli vybráni jako snadný terč, že je snazší a levnější omezovat je, než se popasovat se skutečným problémem v podobě změny korejské sociální kultury.
S tím souhlasí i doktor I. Problém podle něj netkví v hrách samotných, ale ve skutečnosti, že korejští rodiče a místní vzdělávací systém vyvíjejí na děti příliš velký tlak, což je žene k tomu, aby hledaly únik v online světě. Zahnat nejpřipojenější národ na světě od nejvíc vzrušujících počítačových her, jaké kde existují, pak není úkol jen pro politiky nebo lékaře, dodává. To je úkol pro všechny.
