Její cesta započala před dvaceti lety, a za tu dobu stihla zachytit řadu pozoruhodných jevů: byla u možného zrodu měsíce, objevila mimozemský oceán a stála svědkem tomu, jak obří planetu pohltila obrovská vesmírná bouře.
Se sondou se teď loučí zejména ti, co na ní pracovali po 20 let jejího putování a předtím další dekádu na jejím vývoji. „Když jsem na Cassini začala pracovat v roce 1988, moje nejstarší dcera Jennifer začínala mateřskou školku. A teď, v roce 2017, je vdaná a má vlastní dceru,“ řekla serveru BBC doktorka Linda Spilkerovám, vědkyně, která na projektu Cassini pracovala 29 let.
  |
Na cestu se tehdy dvojsonda Cassini-Huygens, technicky jeden z nejsložitějších meziplanetárních průzkumníků, vydala v roce 1997. Cestou využila oběžné dráhy Venuše, Země a Jupiteru, načež po sedmi letech, v červenci 2004, dorazila ke svému cíli: planetě Saturn, obru o průměru 161 tisíc kilometrů, téměř stokrát těžší, než je Země.
Díky svým prstencům, které jsou ze Země pozorovatelné i pomocí malého, běžného dalekohledu, je Saturn označován za nejkrásnější objekt sluneční soustavy.
O Vánocích 2004 se od sondy Cassini oddělila 318 kilogramů těžká sonda Huygens, která následně v polovině ledna přistála na Titanu, největším měsíci Saturnu, o kterém následně předala řadu cenných informací.
‚Šílený, divoký, nádherný úspěch‘
Snímky z Titanu byly ohromující. Záběry zachytily oranžově zbarvený svět zahalený hustou mlhou, ze které čněly temné ledovcové skály. Sonda také zachytila „hlas“ Titanu. Tím byly přerušované zvuky připomínající dunění hromu a následně podivná melodie, která podle vědců svědčí o atmosféře nabité elektrostatickou energií.
„Je to báječný a obrovský měsíc. Kdyby místo Saturnu kroužil kolem Slunce, říkali bychom mu planeta. Je větší než Merkur,“ popisuje planetární vědec NASA Jim Green.
Prstence Saturnu jsou pozůstatky zrodu sluneční soustavy |
Cesta sondy Huygens tak skončila, Cassini ale kolem Saturnu sbírala data dalších 12 let. Data, která sonda poslala zpět na Zem, byla transformativní. „Cassini byl šílený, divoký, nádherný úspěch,“ popsal Curt Niebur, programový vědec NASA.
Mýtické prstence Saturnu, které fascinovaly astronomy již v 17. století - podle jeho významných středověkých průzkumnících, astronomech, Italovi Giovannim Cassinim a Nizozemci Christiaanu Huygensovi, byly sondy i pojmenovány - se díky průzkumu Cassini ukázaly jako určitý stroj času; laboratoř pro studium vzniku a formování měsíců a planet, vlastní miniaturní solární systém.
Se sondou se teď loučí zejména ti, co na ní pracovali po 20 let jejího putování a předtím další dekádu na jejím vývoji.
Další velký objev přinesl Titan: největší měsíc Saturnu se výrazně podobá Zemi: má řeky, jezera, moře i vítr. A enigmatický, ledový měsíc Enceladus skrývá podle zjištění sondy pod svým povrchem oceán, který má téměř všechny podmínky pro život: tekoucí vodu, zdroj energie pro metabolismus a uhlík, vodík, dusík a kyslík.
Cassini-Huygens mise měla na vědomosti, které má lidstvo o vesmíru, neuvěřitelný vliv: celkem o datech, které sondy poslaly, bylo zatím publikovány téměř 4 tisíce vědeckých textů. Zvažují se i další mise, které na sondy navážou: například orbiter, který bude pátrat po živých organismech v oceánu Enclaudu.
Vědci nechají Cassini shořet, protože se chtějí vyhnout možnosti šíření mikrobů zanesených ze Země. Pokud by totiž sonda narazila do některého z měsíců, mohla by kontaminace poškodit možný vývoj tamního mikrobiálního života.
