Na začátku byl dobrý úmysl. V 50. letech se brazilský genetik Warwick Kerr se pokusil zvýšil produkci medu tím, že vyšlechtí nový druh včely. Zkřížil evropskou včelu medonosnou s včelou africkou. Výsledek byl nadějný. Zatímco například čeští včelaři získají od jednoho včelstva 15 až 50 kilogramů medu, jeden roj nově vyšlechtěných včel vyprodukuje až sto kilogramů medu ročně.
Afrikanizované včely jsou ale mnohem agresivnější. Ačkoli jsou menší než normální včely, jsou odolnější. Původní africké včely totiž podle odborníků byly miliony let konfrontovány s drsným, suchým a horkým podnebím Afriky. Hnízdily ve skalních dutinách či kmenech baobabů. Jejich med byl vyhledáván predátory, který ničil jejich kolonie, aby získal drahocenné plástve. Přežít mohly tedy jen maximálně se bránící hnízda.
V roce 1957 uniklo do volné přírody 26 rojů geneticky zmutovaných včel. Produkují mnoho medu, ale jsou mimořádně agresivní a množí se zběsilým tempem. Velice rychle se rozmnožily po celé Brazílii a okolních státech. Pak pronikly do Střední Ameriky a v roce 1990 se dostaly až na území Texasu. Dnes se s nimi můžete setkat ve většině států amerického jihu.
Vědci odhadují, že afrikanizované včely rozšiřují své území o dva kilometry denně. Sídlí ve starých stromech či obsazují úly evropských včel. Často se objevují i v blízkosti lidí. I proto roste počet útoků na lidi. Stává se tak, když se cítí ohroženy, útočí ale ve velkých počtech a s velkou silou.
