Účel volání se pokusila objasnit Amelie Vergneová s Nicolasem Mathevonem z univerzity Jeana Monneta ve francouzském Saint-Etienne. Experiment tohoto druhu je téměř nemožné uskutečnit v přírodě, proto vědci pracovali v zoo.
Nejprve si nahráli zvuky, které krokodýli nilští (Crocodylus niloticus) vydávají těsně předtím, než se začnou klubat na svět. Lidskému uchu tyto „prenatální vzkazy“ znějí jako něco mezi krátkým vrkáním a zvukem elektronické zbraně z videohry.
Ticho, které neléčí
Výzkumníci vejce z různých snůšek rozdělili do tří skupin. Jedné pouštěli dvakrát denně nahrané volání, na druhou skupinu se z reproduktorů linul jen šum a zbylá vejce se vyvíjela v absolutním tichu. Celkem francouzští vědci do experimentu zahrnuli deset samic a jejich snůšek.
Mláďata ve vejcích na volání svého druhu v osmi případech z deseti reagovala obdobným zvukem. Často se také začala ve vejcích pohybovat. Jejich vrtění dokázalo vejce rozkývat. Naproti tomu mláďata ve druhé a třetí skupině se nijak výrazně neprojevovala, uvedli vědci ve studii publikované v odborném časopise Current Biology.
Proč si plazi „povídají“ ještě v době, kdy jsou obklopeni skořápkou? Účelem je zřejmě minimalizovat nebezpečí, které krokodýlkům hrozí bezprostředně po vylíhnutí. V dospělosti krokodýli nilští dorůstají délky až šesti metrů a mohou vážit i tunu, a tak ve svém prostředí nemají důstojného protivníka. Často v jejich čelistech vyzbrojených až osmašedesáti zuby najde smrt i člověk. Uvádí se, že v Africe krokodýl zaviní víc úmrtí než kterýkoli jiný dravec.
Ovšem v den vylíhnutí je to jiné. Mláďata nedosahují ani setiny velikosti dospělého a o jejich přežití rozhoduje často náhoda. Bez péče matky by neměla velkou šanci. Naštěstí jsou krokodýli nilští velmi obětaví rodiče, alespoň na poměry plazů. Matka mláďata přenáší do vody, varuje před nebezpečím a samozřejmě je také učí lovit.
Pokud mláďata přijdou na svět najednou, je větší šance, že se o ně matka postará. A právě synchronní vylíhnutí vědci pozorovali v případě, že vejcím přehráli volání sourozenců. Většina mláďat se skrz skořápku proklovala během deseti minut.
Účel krokodýlího „vrkání“ přírodovědci tušili. „Neexistoval však žádný pokus, který by jeho biologický význam testoval,“ zdůvodnil význam práce Nicolas Mathevon.
Matka potomky stráží nepřetržitě od chvíle, kdy snese vejce. Čekání na důležitý okamžik trvá tři měsíce. V zoo matka hlídá i hnízdo, ze kterého ošetřovatelé vejce vybrali. Na volání, které vycházelo z ukrytých reproduktorů, reagovala všechna pokusná zvířata.
„Je velmi překvapivé sledovat krokodýlí samice, jak rychle začnou vyhrabávat reproduktory,“ cituje Amelii Vergneovou časopis New Scientist. „Obvykle leží krokodýli nehnutě a je velmi obtížné přímět je k pohybu.“
Mláďata plazů jsou v mnoha směrech čilejší, než je běžné například u savců. Nyní se mohou chlubit další zvláštností. Vědci zjistili, že zvuky, které dosud nevylíhnutí krokodýlci vydávají, jsou určeny sourozencům. Kromě toho experiment prokázal, že na signály dokáže krokodýlí drobotina důrazně reagovat.
