Ta je totiž jedním z nejvýznamnějších faktorů, které stojí za stoupajícím počtem nemocných – lidé prostě žijí dostatečně dlouho, aby se „svého“ nádoru dočkali.
Nejčastější příčina úmrtí mezi nádory? Rakovina plic, která ročně zabije přes pět tisíc lidí. Rakovina prsu stojí za necelými dvěma tisíci úmrtími, rakovina prostaty pak za patnácti sty.
Mimochodem, v roce 1980 lékaři v Česku diagnostikovali rakovinu zhruba třiceti tisícům lidí, v roce 2000 čtyřiceti šesti tisícům, v roce 2015 bylo nově nemocných přes padesát osm tisíc. Je také pravda, že počet úmrtí se daří od roku 1995 držet na stejné úrovni a nezvyšuje se, ačkoli počet nemocných stoupá zhruba o šest procent ročně.
Příkladem budiž karcinom prsu – ačkoli takovou diagnózu slyší rok od roku vyšší počet žen, počet úmrtí se snižuje. Odráží se tak skutečnost, že ve většině případů toto onemocnění již lékaři umějí vyléčit. Stejně jako u všech zhoubných diagnóz to však platí jedině v případě, kdy člověk přijde k lékaři včas.
Pacienti s nádorem dnes do lékařské ordinace skutečně častěji míří už v časném stadiu onemocnění, jsou už v tomto směru poučenější.
Novinkou je zvyšující se počet lidí, kteří onemocní více zhoubnými nádory po sobě nebo dokonce najednou, což rovněž souvisí s prodlužující se délkou života.
