To vše se děje pod bdělým, avšak blahosklonným dohledem kubánských úřadů, které na tyto skupiny přestaly pohlížet jako na ideologické odpůrce, píše agentura AFP. Tito mladí lidé, kteří mají daleko k obrazu „nového člověka“, o němž snili Fidel Castro a Ernesto Che Guevara v 60. letech minulého století, jsou dětmi své doby na „ostrově svobody“, jenž jim nakonec poskytl částečnou svobodu.
Vždy v pátek a v sobotu se k půlnoci několik set mladých lidí ve věku od dvanácti do dvaceti let, s dlouhými vlasy, tetováním a širokými kalhotami setkávají v srdci Havany pod sochou jednoho z hlavních představitelů jihoamerického boje za nezávislost na Španělsku Simóna Bolívara.
Ve stínu stromů či za svitu pouličních světel různé „klany“ měří chodník za zvuků hard rocku, reggaetonu či salsy. Účastníci tohoto defilé mají provokativní účesy v nejrůznějších barvách, četné tetování, piercing, tmavé oblečení a výrazné šperky.
Toto rebelství je však velmi umírněné. Nikdo nebudí pohoršení, nedochází tu k žádným rvačkám a ani hudba není příliš hlučná. Jsme totiž na Kubě. Na mládež diskrétně dohlížejí policejní agenti v uniformách i v civilu, připraveni zasáhnout, kdyby se vyskytly nějaké ty nepřístojnosti nebo kdyby někdo otevřeně užíval zakázané látky.
Tyto skupiny jsou rozděleny podle toho, jaké hudbě kdo dává přednost. Jsou tu rockeři s dlouhými vlasy holdující metalu a hard rocku, milovníci reggaetonu z předměstí Repas, vyznavači popového žánru emos a mikis, mající zálibu v piercingu a tmavém oblečení. Vedle nich se tu objevuje i pár hippies, freaks či punkerů.
Přítomnost tohoto atypického stáda přitahuje zvědavé pohledy kolemjdoucích, nepřátelské poznámky jsou však vzácné a postoj úřadů se v průběhu let změkčil. „Nyní se setkáváme s větší tolerancí,“ říká Ruben Guttierez ze skupiny vyznávající punk, celý pokrytý tetováním a piercingem.
Třicetiletý Omar Padilla vzpomíná na časy, kdy rockeři čelili nepřátelství úřadů, které je pronásledovaly kvůli jejich zálibě v hudbě, jež se zrodila u „amerického nepřítele“. V roce 2001 policie dokonce uzavřela Patio de Maria, prostor považovaný po 15 let za přístav milovníků rockové hudby na Kubě.
Levný rum a cigaretový kouř
Avšak v roce 2007 se postoj komunistických vůdců změnil. Podrobně prověřovali rockové fanoušky a nakonec usoudili, že je tato skupina slučitelná s kubánským socialismem, a dali jim prostor, kde se mohou vyjadřovat. Rocková hudba byla na Kubě až do roku 1966 oficiálně zakázána a teprve od 80. let je tu tolerována.
Na shromážděních se hojně popíjí levný rum a vznášejí se nad nimi oblaka dýmu z cigaret, někdy i marihuany. Mluví se tu o hudbě, literatuře, digitálních technologiích či módě. O politice však nikoli. Tito mladí lidé projevují jen málo zájmu o disidentské hnutí či nedávné hospodářské reformy Raúla Castra.
„Tyto skupiny představují novou identitu mladých lidí, v souladu s globalizovanou kulturou,“ říká psycholožka Daybel Paňellasová z Havanské univerzity. „Nemají vlastní ideologii, ale sdílejí zklamání a nedůvěru vůči politickým institucím,“ dodává.
