Vloni v září letěla čtyřiačtyřicetiletá výkonná ředitelka biotechnologické společnosti BioViva na otočku ze severoamerického Seattlu do jihoamerické Kolumbie. Na soukromé klinice jí tam vědci z její firmy píchli několik injekcí s geneticky modifikovanými viry. Dědičná informace viru byla genovými inženýry konstruována tak, aby vnášela do lidského těla geny pro telomerázu a folistatin.
Povadlá pleť a vrásky kolem očí. Za předčasné stárnutí kůže může stres |
Enzym telomeráza vyráběná buňkami podle virem „podstrčeného“ genu by měl omladit dědičnou informaci buněk v organismu. Bílkovina folistatin by měla zabránit přirozenému úbytku svalové hmoty, k němuž zákonitě dochází ve stáří. Výlet do Kolumbie nebyl samoúčelný. Podobné experimenty odporují pravidlům, která v USA vyhlásil americký Úřad pro potraviny a léčiva. Kolumbie obdobnou legislativu nemá a „genová léčba stáří“ je tu legální.
Půlrok po zářijovém výletu Elizabeth Parrishové do Kolumbie se vědci z firmy BioViva pokusili ověřit výsledky pokusu. Odebrali ředitelce krev a provedli analýzu dědičné informace jejích bílých krvinek. Výsledek? „Vrátili jsme jí dvacet let,“ hlásá firma. Svá tvrzení opírá o zjištění, že se tzv. telomery v bílých krvinkách Elizabeth Parrishové od výletu do Kolumbie v září roku 2015 prodloužily o devět procent. Opravdu je to důkaz, že společnost BioViva vyvinula „elixír mládí“?
Prodloužené koncovky chromozomů
Lidská dědičná informace je v každé buňce rozdělena na 46 porcí, tzv. chromozomů. Ty nesou na každém konci zvláštní úsek DNA vzniklý mnohonásobným opakováním stále stejné šestice písmen genetického kódu. Tyto „koncovky“ chromozomů se označují jako telomery a slouží jako genetické „patníky“. Vymezují, kde jednotlivé chromozomy končí a kde začínají. Během života se jednotlivé buňky dělí a při každém dělení se jim telomery o něco zkrátí. Zkracování telomer tak může sloužit jako měřítko stárnutí organismu.
Genová léčbaExperiment vychází ze studií o tom, že prodloužení telomer oddálí u myší nástup zdravotních problémů a prodlouží jim život Chromozomy, což jsou jakési „balíčky“ nesoucí geny v jádru buněk, zakončuje „čepička“ – vlákno DNA zvané telomera. Její název pochází z řeckých slov „telos“ (konec) a „meros“ (část). Telomery obsahují zvláštní sekvenci DNA, která se několikrát po sobě opakuje. Při každém dělení buňky, tedy při stárnutí, se telomery zkracují, až jsou tak krátké, že se buňka přestane dělit a umírá. Výzkumníci nyní doufají, že se jim podařilo pomocí telomerázy lidské telomery uměle prodloužit, a tak snad i oddálit stárnutí. |
O devět procent se zkrátí telomery v dědičné informaci bílých krvinek zhruba za dvacet let. V rozhovoru pro časopis The Scientist vyjádřila Elizabeth Parrishová naději, že zásah do dědičné informace „přidal jejím bílým krvinkám dvacet roků zdraví a její imunitní systém bude díky tomu výkonnější“.
U myší to funguje
Firma BioViva vychází ze studií španělského týmu vedeného Marií Blascovou, které prokázaly, že prodloužení telomer oddálí u laboratorních myší nástup zdravotních problémů typických pro pokročilý věk a zároveň jim prodlouží život. „Pozorovali jsme opožděný nástup mnoha chorobných procesů včetně rakoviny,“ tvrdí Maria Blascová.
Vnesení genu pro folistatin by zase mělo v těle Elizabeth Parrishové vyblokovat účinky genu pro bílkovinu myostatin. Ta omezuje v organismu obratlovců růst svalů. Vědci z firmy BioViva proto doufají, že vyblokováním myostatinu oddálí úbytek svalové hmoty, který trápí seniory. Zatím ale o žádném pozitivním efektu zákroků provedených v Kolumbii na svalovinu Elizabeth Parrishové nereferují.
Skepse odborníků
„Musíme počkat a uvidíme. Jako důkaz úspěchu lze přijmout jen solidní data,“ říká Parrishová a doufá, že zesílení svaloviny u ní už brzy prokáže vyšetření magnetickou rezonancí.
Řada vědců je k prohlášením firmy BioViva skeptická. Pochybnosti panují už o samotném prodloužení telomer. Analýzy použité k určení jejich délky jsou zatíženy chybou kolem osmi procent. Je tedy možné, že se Elizabeth Parrishové telomery vůbec neprodloužily a jejich „nárůst“ je důsledkem laboratorní chyby.
Na rozdíl od Marii Blascové nepovažují mnozí vědci umělé prodloužení telomer za pozitivní fenomén. Tým vedený Abrahamem Avivem z americké Rutgersovy univerzity například publikoval výsledky pokusů, v kterých prodloužení telomer přineslo laboratorním myším zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob a nádorových onemocnění. Mnozí vědci zpochybňují dokonce údaje o délce telomer jako spolehlivém ukazateli zdravotního stavu.
Tým Dany Gleiové z Georgetownské univerzity veWashingtonu porovnal délku telomer u velkého počtu dobrovolníků s rizikem jejich úmrtí v následujících pěti letech. Vědci našli nejméně deset parametrů, které byly v tomto ohledu spolehlivějším ukazatelem než telomery. Některé parametry se dají vyčíst z výsledků rutinních zdravotních testů. Spolehlivější než délka telomer se však ukázaly i ryze subjektivní údaje, jako je například vlastní hodnocení zdravotního stavu dobrovolníkem.
„Mezi délkou telomer a délkou života neexistuje příčinná souvislost,“ tvrdí v rozhovoru pro The Scientist Dana Gleiová, která prodloužení telomer považuje za víceméně kosmetickou úpravu. „Je to, jako když si obarvíte šedivé vlasy. Tím si život taky neprodloužíte,“ vysvětluje americká bioložka.
Čas pro šílenou vědu
Firma BioViva vzbudila v USA velkou nelibost tím, že obešla americkou legislativu a uchýlila se k prvním testům do „právního vakua“ Kolumbie. Vedení firmy to ale neodradilo a Parrishová se snaží najít zemi, kde by BioViva provedla klinickou studii na větším počtu dobrovolníků.
„Když jsme se tím začali zabývat, vypadalo to jako šílená věda,“ říká Parrishová. „Ale je to šílená věda, jejíž čas právě nadešel.“ Autor je spolupracovník redakce
