Pátrač po uměleckých předmětech z bavorského Zemského kriminálního úřadu (LKA) loví padělky. Stovky jich jsou uloženy jenom v tomto skladišti zabavených předmětů, píše agentura DPA.
Je mezi nimi „vše, co má úroveň a jméno“. Sölch to vysvětluje jednoduchým vzorcem: Falšuje se to, co přináší peníze. Například umělci skupiny Die Brücke Karl Schmidt-Rottluff a Max Pechstein. Jedna malířka z České republiky jejich díla přesně reprodukovala. Za mnohými padělky jsou zkušení malíři, kteří často studovali na uměleckých akademiích.
Obraz pod skalpelem
Jistý právník z Mnichova si cenil tři údajné obrazy od Kandinského na 8,5 milionu eur (asi 215 milionů korun). Jenže s ním nevyjednával žádný nic netušící kupec, ale skrytý vyšetřovatel. Právě Kandinského Četník má prodejce usvědčit. Obraz skončil pod skalpelem, byl z něj sňat nepatrný vzorek barvy. Viditelné stopy ale zásah zanechat nesmí. Když přicházejí obrazy ke zkoumání v chemické laboratoři LKA, ještě není jasné, zda jde o cenné mistrovské dílo, nebo kopii. Jistotu může přinést zkoumání pigmentů, jako v případě Četníka. Ten byl namalován barvami, které v údajné době vzniku ještě nebyly na trhu.
„Dokonalý falzifikát neexistuje,“ vysvětluje Sölch. Už pod lupou se ukáže, že motiv na stole není sítotisk umělcův, ale že jde o dílo inkoustové tiskárny. „Měl jsem tu dokonce případ, kdy bylo špatně napsáno jméno umělce,“ říká služebně nejstarší pátrač po falešném umění v Německu. Zruční padělatelé však používají historické olejové barvy a nanášejí je na stará plátna v rámech z blešího trhu.
Jenže rentgenové spektroskopy odhalují hlubší vrstvy maleb. Například infračervené záření zviditelní náčrtky. Pokud je malíř známý tím, že maloval bez skic, padělek je odhalen. A pak je tu ještě intuice. Například údajný Carl Spitzweg měl být prodán za 1,8 milionu eur. Mělo jít o první verzi obrazu Chudý básník. Tam, kde Spitzweg puntičkářsky popsal rukopisy latinským textem, byly na podezřelém obraze jen škrábance. „Zkrátka jsem měl hned pochybnosti,“ říká Sölch. Výsledky z laboratoře jeho podezření potvrdily. Také v tomto případě byly použity barvy, které za Spitzwegova životaa ještě neexistovaly.
Šedesátiletý pátrač je kromě uměleckých padělků kompetentní také pro ilegální vykopávky nebo umění ukořistěné nacisty. Bavorský kriminální úřad vytvořil příslušnou zvláštní sekci před 40 lety. Nejčastěji se ale Sölch zabývá falzifikáty. Odhaduje, že 40 až 60 procent děl zesnulých umělců je falšováno nebo napodobováno.
Aukční síň Grisebach v Berlíně zaměstnává přes 40 kunsthistoriků. „V zásadě se zpočátku díváme na každé umělecké dílo se skepsí,“ vysvětluje šéfka aukčního domu Micaela Kapitzká. Sedí pojetí figur? Jak je to s perspektivou, nanášením barev a tahy štětce? Kapitzká hovoří o rukopisu umělce. „Je těžké to vysvětlit slovy. S mnoha nabytými zkušenostmi zkrátka vidíte, když něco neladí,“ říká.
Dokumentace
I tady jsou díla zkoumána s pomocí ultrafialového světla. A bez úplné dokumentace svého původu nemají šanci. Jen zhruba každé druhé se dostane do katalogu aukčního domu.
Také před soudem přichází ke slovu hodnocení stylu. Ale i když jsou kunsthistorici a přírodní vědci ve shodě, kvůli falšování uměleckých děl v Německu nikdo odsouzen není. Takový trestný čin tu neexistuje. Obžaloby se týkají podvodu nebo porušení autorských práv.
S obrazy může být naloženo různě. Mohou skončit ve sklepě LKA nebo být použity k výuce. A některé se vrátí majiteli s razítkem potvrzujícím, že jde o padělek. I s prokázaným padělkem však lze vydělat peníze. Za zmíněnou imitaci Spitzwega nabídl zájemce ze Spojených států 800.000 eur.
