Před 60 000 roků se naši předci Homo sapiens vydali z Afriky dobýt svět. Evropu našli osídlenou robustními lovci dokonale přizpůsobenými drsnému klimatu ledových dob. Neandertálští starousedlíci a afričtí imigranti Homo sapiens se nemíjeli bez povšimnutí. Někdy v sobě našli zalíbení a plodili spolu děti. Dnešní Evropané si jako dědictví této mezidruhové mesaliance nesou v dědičné informaci až pět procent neandertálské DNA. Předci dnešních Afričanů se s neandertálci nestřetli, a proto dědičná informace současných obyvatel černého kontinentu příměs neandertálské DNA neobsahuje.
V horké africké kolébce lidstva formovaly evoluci Homo sapiens jiné podmínky, než na jaké pak narazil v zaledněné Evropě. Mohl křížením s neandertálci získat geny, které mu pomohly k osídlení nové domoviny? Už první analýzy lidské DNA naznačily, že tak naši předci přišli k variantám genů měnícím ochlupení, ukládání tuku nebo barvu pokožky. To vše jim usnadnilo život v Evropě. Chlupy a tuk je chránily před chladem. Světlejší pleť dovolovala slunečním paprskům pronikat kůží a syntetizovat dostatek vitaminu D i v klimatu, kde slunce tolik nesvítí a člověk musí zakrývat většinu povrchu těla oděvem.
Neandertálská imunita
Tým vedený Luisem Barreirem z Univerzity v Montrealu odhalil, že nám neandertálci předali geny pro lepší imunitní systém. Vědci odebrali krev 80 Afroameričanům a 95 lidem s evropskými kořeny a izolovali z ní buňky zvané makrofágy. Tento typ bílých krvinek pohlcuje a ničí bakterie. Když vědci předhodili makrofágům pěstovaným v laboratoři bakterie, likvidovaly je buňky Afričanů třikrát rychleji než bílé krvinky Evropanů. V makrofázích Afričanů pracuje s odlišným nasazením asi 4000 genů.
Důvod vymření neandertálců?Neandertálcům jsme tento danajský dar nezůstali dlužni. Neandertálci se od našich předků nakazili některými tasemnicemi nebo bakterií vyvolávající žaludeční vředy a rakovinu žaludku. Nově získané choroby možná dokonce přispěly k tomu, že neandertálci po krátkém soužití s pravěkými Homo sapiens vyhynuli. |
Tento rozdíl v aktivitě genů byl patrný dokonce ještě předtím, než se bílé krvinky střetnou s bakteriemi. Největší rozdíly byly patrné u genů, které Evropané zdědili od neandertálců. Podle studie, kterou Barreiro a jeho spolupracovníci publikovali v předním vědeckém časopise Cell, byly neandertálské varianty genů příhodnější pro boj s evropskými mikroby. Pravěcí Homo sapiens si je po příchodu do Evropy z Afriky nemuseli klopotně vyvíjet, ale získali je křížením s neandertálci hotové. Nositelé neandertálských variant genů měli vyšší šanci na přežití a zplození dětí. Díky tomu se neandertálské geny udržely v naší DNA dodnes.
K podobným závěrům došel francouzský tým pod vedením Lluise Quintany-Murciho z pařížského Pasteurova institutu, který studoval bílé krvinky označované jako monocyty. I ty reagují na infekci bakteriemi nebo viry podle toho, zda pocházejí od Afričanů, či Evropanů. Také v této studii se ukázaly největší rozdíly v aktivitě u variant genů, které Evropané zdědili po neandertálcích.
„Hyperaktivní“ imunitní systém Afričanů mohl být výhodný při nákaze chorobami typickými pro teplé klima. V chladné Evropě se lidé potkávali s chorobami, při kterých je naopak výhodné, aby imunitní systém nereagoval příliš razantně, protože by mohl uškodit víc lidskému organismu než původci choroby. K takovým onemocněním patří například tuberkulóza.
Rozdíly v aktivitě buněk imunitního systému může vysvětlit vyšší náchylnost Afričanů k onemocněním, při kterých si imunitní obrana plete vlastní organismus s cizími buňkami a útočí na své buňky. Afroameričané jsou k těmto takzvaným autoimunitním onemocněním náchylnější než Američané s evropskými kořeny, i když žijí ve stejných podmínkách. Například chorobou zvanou lupus, při níž imunitní systém napadá vlastní kůži, klouby, ledviny, cévy, srdce a další orgány, onemocní Afroameričané třikrát častěji.
Pohlavní choroby
Sex s neandertálci s sebou nesl i riziko nákazy pohlavními chorobami. K těm nejrozšířenějším patří papilomaviry. Každý člověk jich hostí hned několik typů. Virus typu označovaného jako HPV16 patří k nejčastějším příčinám nádorů děložního hrdla nebo ústní dutiny. Jak dokazuje nová studie španělských vědců vedených Villem Pimenoffem z barcelonského Instituto Catalan de Oncologia, nevyšli naši předci z avantýr s neandertálci bez úhony a nakazili se od nich papilomavirem. Homo sapiens se dlouho vyvíjel jen na africkém kontinentě, a to se odráží v pestrosti DNA obyvatel subsaharské Afriky. Obyvatelé ostatních kontinentů jsou potomci menších skupin migrantů, které si do nové domoviny přinesly jen část genetického bohatství Afričanů, a jsou proto geneticky méně různorodí.
Ze stejných důvodů bychom měli u obyvatel subsaharské Afriky nacházet i geneticky nejrozmanitější viry. Papilomaviry tohle pravidlo nectí. Nejširší spektrum variant mají papilomaviry HPV16 Asiatů. Některé varianty těchto papilomavirů, například varianta HPV16A, se u obyvatel subsaharské Afriky vůbec nevyskytují.
Studiem dědičné informace papilomavirů HPV16 došli vědci k závěru, že když se od sebevAfrice oddělily vývojové větve vedoucí na jedné straně k neandertálcům a na druhé straně k pravěkým lidem Homo sapiens, odnesli si tito lidé i své vlastní papilomaviry, které se pak vyvíjely odděleně a geneticky se stále víc lišily. Když se pak po mnoha tisíciletích Homo sapiens a neandertálci setkali v Evropě a Asii, vyměnili si i viry HPV16. Kombinace virů ze dvou různých zdrojů zvýšila jejich genetickou pestrost. Homo sapiens přitom získal virus neandertálců, který se u nás projevuje jako původce nádorů.
