Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Let s tříletým dítětem: pohoda, problém je jen kočárek

Magazín

  7:00aktualizováno  13. července 17:00
Už od začátku deníku sem píšu své příhody z cestování letadlem. Teď mám pro všechny, které odradilo cestování s malými dětmi, dobrou zprávu: zlepšuje se to!
Dítě na letišti - ilustrační foto.

Dítě na letišti - ilustrační foto. foto: Shutterstock

V roce věku Kryštofa jsem zažila v letadle peklo, řev a pokakané plínky. Ve dvou letech vztek, nudu a opět problém s přebalováním na palubě. Zato teď (ač připravená na vše) jsem byla naprosto nadšená! Na palubu letadla francouzské společnosti s cílem Nice jsem nastupovala vybavená batohem plným zábavných předmětů, vlastním jídlem, pitím, náhradním oblečením atd.

Pořád jsem čekala, kdy to začne. Kdy Kryštof odmítne sedět sám na své sedačce, kdy si se vztekem nenechá zapnout pás, kdy bude během letu vstávat a kdy ho budu honit po letadle provázená pohledy pohoršených cestujících. Nic z toho se nestalo. A zatímco dřív na palubě letadla náš Kryštof působil jako dokonalá antikoncepce, teď naopak zafungoval jako reklama na dítě! Místo zlobivce se mnou tentokrát cestoval rozumný tříletý chlapík.

Navíc tak roztomilý, že letušky plnily bez mrknutí oka všechny jeho příkazy. Například ho zaujalo mléko do kávy a tak mu jich letuška přinesla celý kelímek s devíti smetanami. Při vzletu mě držel za ruku a dokonce mne uklidňoval slovy: "Já se nebojím mámo! Taky se neboj, to bude dobrý! A zůstanu připoutanej!" Prostě malý džentlemen. I přesto, že okolnosti letu nebyly vůbec ideální, zvládal vše dobře. Například náš let měl zpoždění a následně mělo letadlo technickou závadu. Takže jsme znuděně čekali při přestupu v Toulouse a pak nás ještě letecká společnost nechala tvrdnout hodinu ve vedru v letadle, než vše dořešili.

Při cestě zpět z Nice jsme letěli do Prahy přes Paříž. Tam jsem se dozvěděla, že po dvou letech dítěte nemám nárok na kočárek zdarma! Takže jsem se musela půl hodiny dohadovat a nakonec mi kočárek výjimečně povolili. Francouzi s tím měli problém, ale v Praze to nikdo neřešil. Pro mne zajímavá novinka.

Díky Kryštofovi jsem byla nucená neustále komunikovat s okolím. On sám je totiž nesmírně společenský, takže mne neustále zapojuje. Spolusedícím ukazoval svou knížku o bagrech a vyprávěl jim, jak se měl u moře. Naštěstí vedle nás seděli při všech letech tatínci od malých dětí, takže měli pochopení.

Kryštof teď v červenci slaví tři roky. I když občas zlobí, vzteká se a opakuje sprostá slova, která někde zaslechl, tak je to zatím to nejlepší období, které s ním zažívám. Konečně můžu taky říct, že mateřství je zábava a vůbec skvělá věc. A když tak přemýšlím, vlastně by se mi bez Kryštofa cestovalo mnohem hůř než s ním. A to je docela posun. Je to prostě parťák.

Děti můžu tedy vřele doporučit a nejen do letadla :-)!

O autorce:

Veronika Švihelová - Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté zakotvila jako reportérka v domácí redakci v České televizi. Nyní působí v ekonomické redakci. Věnuje se psaní a hlavně synovi Kryštofovi, který se narodil 9. 7. 2009.

Autor: