LN: V Česku se začaly objevovat děti s diabetem II. typu. Tato choroba se přitom vždy vázala na starší věk. Co se změnilo?
Je to dobou, ve které žijeme. Děti jen sedí u počítačů, chybí jim pohyb, navíc pojídají samé laskominy. Místo pořádné svačiny si koupí ve školním bufetu kokakolu a k tomu sladkost vyrobenou z levných náhražek tuků, což je to nejhorší, co mohou pozřít. Když se k tomu přidá dědičná dispozice, je vymalováno. Obézní děti si vypěstují cukrovku.
LN: Proč je oplatek to nejhorší, co mohou děti pozřít?
Levné oplatky a další sladkosti obsahují takzvané transmastné kyseliny, tedy levné náhražky tuků. Jako býval dřív margarín. Tyto transmastné kyseliny mají vliv na hospodaření s tuky v těle. Nenasytí nás, za chvilku má dítě zase hlad. Takže si vezme další sladkost. Pokud ale jíme sladkosti často, zaplaví organismus tak, že slinivka břišní a její metabuňky nestačí vyrobit tolik inzulinu, aby vyrovnaly hladinu cukru v krvi. Vzniká pak diabetes a ateroskleróza.
LN: Jak tomu čelit?
Rodiče by měli na děti víc dohlížet. Pomoct by jim ale mohl také stát. Některé země už začaly tyto tuky zakazovat, nebo alespoň významně omezovat. Příkladem je Amerika. Všimněte si, že v McDonaldu už začali přecházet z umělých tuků na přírodní.
ČTĚTE TAKÉ: |
LN: Zmínil jste také dědičnost. Nakolik ovlivňuje riziko diabetu dědičnost a nakolik špatná životospráva?
Dědičnost je velkým rizikovým faktorem. Lze to vidět na tom, jak klesá průměrný věk diabetiků. Říkáme tomu antecedence: dědeček dostal diabetes II. typu v pětašedesáti letech, jeho syn v pětapadesáti, vnuk už v pětačtyřiceti a tak dále. Věková hranice se snižuje. Jakmile jednou v rodině diabetes je, je tu velká pravděpodobnost, že cukrovku dostanou i potomci. Pokud tedy nezačnou pravidelně sportovat a stravovat se zdravě. Krásně se to ukazuje u uzavřených civilizací, například na Maltě. Tam je diabetes II. typu ve vysokém stupni. Cukrovku tam má dokonce patnáct až dvacet procent obyvatelstva.
LN: Jak rodiče poznají, že má jejich dítě cukrovku?
Dítě je většinou obézní. Kromě toho je velmi žíznivé, napít se chodí dokonce i v noci. Stejně tak se mohou objevit problémy s pomočováním. Při diabetu I. typu navíc dítě velmi rychle ubývá na váze a celkově chřadne. Průběh tohoto onemocnění bývá hlavně v prvopočátcích, kdy rodiče o nemoci ještě nevědí, dost dramatický. Takové dítě už se pak musí celý život hlídat.
LN: Co byste lidem doporučil, aby nedostali cukrovku?
Samozřejmě pravidelný pohyb a kvalitní a pestrou stravu. Zvlášť takovou, která je bohatá na bílkoviny. Je třeba vyhýbat se zmíněným levným tukům a také smaženým jídlům. Pokud jde o maso, tak to stačí jíst dvakrát týdně. Lidé by měli upřednostňovat ryby, zvlášť ty mořské. Vhodné je také bílé maso – ideálně králičí nebo kuřecí. Naopak vepřovému, zvlášť tomu z vypasených dospělých zvířat, by se lidé měli raději vyhnout. Dobré je také spát v noci v nevytopené místnosti. Tělo pak musí i během spánku spalovat energii. Na to dneska lidé zapomínají. Všechna tato doporučení platí nejen jako prevence cukrovky, ale také nemocí srdce.
