Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Lidé začali mluvit posunky

Věda

  8:44
PRAHA - Sledování gest šimpanzů vědce přesvědčilo, že i na počátku lidské komunikace byly posunky. Hlas se zapojil později.

šimpanz - ilustrační foto

Počátky lidské řeči byly zřejmě tiché. Naši dávní zvířecí předci se nejdříve dorozumívali posunky a gesty. Tvrdí to antropologové Amy Pollicková a Frans de Waal z Yerkesova národního centra pro výzkum primátů v americké Atlantě. Vycházejí ze sledování komunikace mezi jednatřiceti šimpanzi učenlivými a třinácti šimpanzi bonobo. Jejich výsledky přinesl vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences. Pollicková a de Waal zjistili, že šimpanzí posunky a gesta jsou mnohem složitější, než se zdálo. Jejich význam záleží na situaci, v jaké je lidoop použije. Šimpanzí řeč posunků a gest se díky tomu ukazuje jako mnohem pružnější než komunikace hlasem.

Vědci při pozorovávání šimpanzů a bonobů z atlantské kolonie zaznamenávali jakýkoli pokus o komunikaci. Zjistili, že se šimpanzi dorozumívají jednatřiceti různými gesty a posunky a osmnácti výrazy tváře nebo hlasovými projevy. Ruce a paže přicházely ke slovu mnohem častěji. Šimpanzi učenliví vzájemně komunikovali hlasem nebo výrazem tváře jen v pětině případů. Bonobové dokonce jen ve 14 procentech případů.

Hlasové a mimické způsoby komunikace mají přesně určený význam. V ohrožení vydávají šimpanzi typický varovný křik a když mají zájem o potravu, dají to najevo našpulenými ústy.

Jedno gesto – víc významů

Řeč rukou a paží je mnohem flexibilnější. Různý význam gest a posunků je patrný nejen mezi šimpanzi učenlivými a bonoby, ale dokonce i mezi různými skupinami lidoopů náležejících k jednomu druhu. Jejich posunky se liší významem jako dvě různé lidské řeči. Otevřená ruka natažená k druhému šimpanzovi dlaní nahoru může znamenat prosbu o potravu. Stejné gesto ale použije šimpanz, když chce od jiného šimpanze, aby jej podpořil. Otevřenou rukou žádá šimpanz po rvačce druhého účastníka střetu o usmíření.
 
Především bonobové jsou v posunkové řeči skutečnými přeborníky. Mnohem častěji také provázejí posunky a gesta hlasovým projevem nebo grimasou. Takovému kombinovanému poselství připisují jeho adresáti mnohem větší váhu než samotným posunkům, zvukům či změnám ve výrazu tváře.

Vydávání zvuků je i u lidoopů řízeno evolučně starými oblastmi mozku a bývá výsledkem spontánní reakce. Při posuncích a gestech zaměstnávají šimpanzi centra v kůře čelních mozkových laloků.

Tento způsob komunikace je o poznání komplikovanější a často se odehrává na úrovni symbolů. Člověk by k jejich pochopení potřeboval tlumočníka. Například póza podobná protahování, kdy šimpanz stojí na zadních s pažemi zdviženými nad hlavu a s rukama zaklesnutýma do sebe prsty, znamená v posunkové řeči bonobů výzvu k páření.
 
Šimpanzi používají k posunkům a gestům přednostně pravou ruku. To znamená, že při komunikaci posunkovou řečí zaměstnávají hlavně levou mozkovou hemisféru, kde se nacházejí i lidská řečová centra. Pollicková a de Waal z toho vyvozují, že na počátku lidské řeči stála gesta a posunky podobné těm šimpanzím, a nikoli hlasové projevy. Zdá se, že si naši předci dlouho povídali především posunkovou řečí, a teprve když si tím dostatečně vycvičili řečové centrum, začali je využívat i pro zvukovou komunikaci.

Šimpanzi umějí při hře předstírat
Lidská řeč je plná symbolů. Předpoklady pro jejich vytváření a chápání se projevují už v raném dětství, kdy děti zvládají hru „na jako“. Jejím nejvyšším projevem jsou hry, při nichž děti zacházejí s neživými předměty, jako kdyby byly živé. Dvouleté dítě například mluví s panenkou, i když chápe, že ho loutka neslyší, nebo jí dává „jako“ najíst.
 Šimpanzi dokážou chápat i abstraktní pojmy, například tvar obrazců nebo jejich barvu. Zvládají dokonce i abstraktní hry „na jako“. Mistrem v této disciplíně se stala čtyřletá šimpanzí samička Panpanzee. Předstírala například, že čistí srst šimpanzí loutce, i když si jasně uvědomovala, že hračka není živá. Dokonce jí ze srsti vybírala pomyslné lupy a dávala je loutce „jako“ sníst.
 Šimpanzice imaginární pochoutku nabízela i své ošetřovatelce. Když ošetřovatelka část daru přijala a část vrátila Panpanzee, předstírala šimpanzice, že vrácené lupy s chutí konzumuje. Schopnost předstírat se objevuje u mladých šimpanzů zcela spontánně a lidoopi se v ní postupem času stále zdokonalují.

Autor:
Témata: Waal, Atlanta, PNAS

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...