Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Lidé ztrácejí sluchové buňky už od mládí. Mohou za to výdobytky moderní doby

Zdraví

  6:48
Poruchou sluchu trpí pět procent dospělých. O sluch postupně přicházejí lidé po celý život, i kvůli vlivům moderní civilizace. Náš život v moderní společnosti sluchu příliš neprospívá. Jsme obklopeni neustálým hlukem, pro který lidské ucho nebylo stvořeno.

Lidé ztrácejí sluchové buňky už od mládí. foto: Shutterstock

Nevýhodou je i fakt, že sluch člověk nemůže vypnout. Zatímco zrak vyřadíme tím, že zavřeme oči, sluch funguje pořád, i ve spánku. Člověk se navíc rodí s určitým počtem sluchových buněk, které se však neobnovují. Tím, jak stárne, přichází postupně o sluch přirozeně. Jeho mírné zhoršení je tak měřitelné už u velmi mladých lidí, tedy ve věku kolem osmnácti až dvaceti let. 

Civilizovaný svět je plný neustálého hluku a vibrací, člověk je nemusí vnímat ani jako příliš intenzivní. Když však působí opravdu dlouhodobě, následky to zanechá. Logicky je tak nejčastější příčinou nedoslýchavosti takzvaná presbyakuse, tedy stařecká nedoslýchavost. Její příčinou je postižení vnitřního ucha. Nepodílí se na něm však jen dlouhodobé působení hluku, ale také působení toxinů a změny v cévním prokrvení. 

Složitý orgán

„Současná věda dobře ví, jak lidé vidí, cítí, hmatají, ale zatím úplně přesně nevíme, jak člověk slyší. Co víme, je, že sluchové vlny, tedy vzdušné vlny dopadají na bubínek a pomocí sluchových kůstek jsou převáděny do vnitřního ucha, kde je prostředí tekuté. Ve vnitřním uchu jsou buňky přeměňující toto původně vzdušné vlnění v elektrické signály. Ty potom jdou do příslušných mozkových center, která člověku umožňují slyšení,“ vysvětluje profesor Rom Kostřica z Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Právě smyslové buňky ve vnitřním uchu jsou v naprosté většině

případů odpovědné za vznik nedoslýchavosti. Když přijde starší člověk do ordinace ORL s tím, že hůře slyší, nemusí hned odcházet s diagnózou stařecké nedoslýchavosti. 

Tichá komora napoví

„Lékař provede podrobné vyšetření a někdy se ihned ukáže, že příčinou je zátka z ušního mazu, který kompletně vyplňuje zvukovod. Po jeho odstranění může dojít ke zlepšení sluchu. Pokud zjistíme normální ušní nález, pacienta vyšetříme sluchovou zkouškou,“ popisuje lékařka Monika Vohlídkováz ORL kliniky Fakultní nemocnice v Plzni. Ta není nijak složitá, lékař k pacientovi mluví nejprve šeptem a pak hlasitou řečí, čímž si utvoří základní představu o stavu sluchu. „Jestliže se jedná o typické změny při stařecké nedoslýchavosti, člověk hůře rozumí hlavně u slov, která obsahují sykavky, a samozřejmě hlavně nerozumí při šepotu,“ vysvětluje lékařka. Další vyšetření pokračuje v tiché komoře, kde pacient dostane na uši sluchátka. 

Co ohrožuje spánek i sluch. Proč klaksony, letadla a sirény škodí srdci

„Do nich sestra pouští zvuky o různých frekvencích a intenzitách. Pokud pacient uslyší zvuk slabě, informuje o tom sestru zmáčknutím tlačítka, které signalizuje, že již tón slyší. Takto se postupuje většinou u osmi vybraných frekvencí – v rozsahu 125 Hz až 8 kHz. Spojením bodů získáme prahový audiogram pro vzdušné vedení,“ objasňuje lékařka Vohlídková a dodává: „Následně ještě velice podrobně vyšetřujeme kostní vedení. Pacient nemá sluchátka, ale kostní vibrér na kostěném výběžku za uchem.“ Mnoho pacientů vyššího věku si stěžuje, že sice slyší, ale nerozumí, zvláště když mluví více lidí najednou. Jak špatně rozumí, se opět vyšetřuje v tiché komoře, kdy je úkolem pacienta zopakovat slova, která slyší z reproduktorů. Sestra opět reguluje úroveň hlasitosti slov. Sluchadlo sluch zlepší Pokud se potvrdí stařecká nedoslýchavost, pacient dostane sluchadlo. Od analogových sluchadel se přešlo ke sluchadlům digitálním, která pomáhají lépe porozumět řeči.

„Dále je také dělíme na sluchadla přenášející zvuk vzduchem a sluchadla kostní, která přenášejí signál přes vibrér, jenž je přiložen na spánkovou kost,“ doplňujeMonika Vohlídková. Nevýhodou sluchadel je, že pacienti od nich očekávají stejný efekt, jako když mají zhoršený zrak, pořídí si brýle a opět vidí perfektně. „Toto většinou neplatí; sluchadlo sice zlepší sluch, ale málokdy ho vrátí k normě. Proto řada sluchadel končí v nočním stolku (anebo také v pračce). Klasická sluchadla jsou v podstatě pouze zesilovače, nejrůznějším způsobem adaptované na jednotlivé výšky tónu. Mnoha lidem samozřejmě pomohou, ale někteří se s nimi cítí nepříjemně. Smyslové vláskové buňky v postiženém lidském uchu mají totiž tu nepříjemnou vlastnost, že zesilují zvuky nad sluchovým prahem rychleji než smyslové buňky ucha zdravého. Když klasické sluchadlo zvuk zvýší málo, nemocný nerozumí. A když tento zvuk sluchadlo zesílí více, vnímá to nemocný nepříjemně nebo dokonce bolestivě,“ vysvětluje Rom Kostřica. 

Lidem, kterým sluchadla nepomáhají, může prospět kochleární implantát. To je zařízení, jehož jedna část je umístěna za ušním boltcem a vypadá jako běžné naslouchací zařízení. Mikrofonem zachycuje okolní zvuky a jeho elektronické obvody je rozdělí na frekvence podobně, jako by to udělalo vnitřní ucho. A tuto informaci přenese přes kůži do vhojeného zařízení uloženého na povrchu kosti. Z něj informaci o zachycených frekvencích přenášejí elektrody do různých částí vnitřního ucha, a odtud je už nervy předávají do mozku. „Kochleární implantáty byly vyvinuty v posledních 45 letech. Vlastně obcházejí smyslové buňky ve vnitřním uchu,“ vysvětluje profesor Kostřica. Implantace zařízení je náročná a dlouhá operace a provádí se v Praze, Brně, Ostravě a Hradci Králové.

Autor: