V přírodě plní feromony nezastupitelnou úlohu při komunikaci. Citlivost, s jakou reagují živočichové na molekuly těchto látek, bere dech. Sameček bource morušového zaznamená citlivými tykadly i jednu jedinou molekulu feromonu bombykolu vyloučenou do ovzduší plodnou samičkou.
Chemické depeše
Také mezi savci je posílání feromonových zpráv vzduchem hojně rozšířené. Čile jejich prostřednictvím komunikují třeba hlodavci, šelmy nebo přežvýkavci. Často slouží feromony jako vizitky nebo pozvánky k námluvám. Ačkoli kosmetický průmysl nabízí řadu přípravků, které mají imitovat žádoucí efekty lidských feromonových zpráv, vědci vedou o existenci feromonů u člověka bouřlivé diskuse.
Je růstový hormon zázrak? Americký vědec hledá elixír dlouhého života |
Už v sedmdesátých letech minulého století pozorovala americká badatelka Martha McClintocková u žen posun v průběhu menstruačního cyklu pod vlivem látek obsažených v potu jiných žen. Na existenci lidských feromonů ukazovaly i výsledky dalších studií. V jedné se například ukázalo, že látky uvolňované tělem žen v době ovulace zvyšují v organismu mužů koncentraci testosteronu a posilují jejich ochotu k sexu. V další studii látky z ženských slz naopak hladiny testosteronu a ochotu k sexu u mužů potlačovaly. V jednom experimentu uváděly dobrovolníky do stavu pohotovosti látky z potu lidí, kteří absolvovali poprvé v životě seskok padákem. Vědci z toho usuzovali na existenci lidských výstražných feromonů, působících jako poplašná zpráva.
Ztracené naděje
Vědce zajímalo, jaké molekuly slouží lidem jako feromony. Počátkem 90. let minulého století se ocitly ve středu pozornosti hned dvě látky. Androstadienon, vyskytující se ve spermatu a v potu mužů, a estratetraenol z moči žen. Obě organické sloučeniny jsou odvozeny od molekul pohlavních hormonů – testosteronu mužů a estradiolu žen. Řada badatelů, včetně průkopnice výzkumu lidských feromonů Marthy McClintockové, došla k závěru, že tyto látky skutečně fungují jako feromony. Jiní badatelé se netajili vůči oběma molekulám velkou skepsí.
Do bouřlivé diskuse přispěly zcela nedávno hned dvě studie. Australský tým pod vedením Leigha Simmonse ze Západoaustralské univerzity nechal heterosexuální dobrovolníky hodnotit na fotografiích atraktivitu tváří příslušníků opačného pohlaví. Dobrovolníci přitom vdechovali buď androstadienon, nebo estratetraenol.
Vědci předpokládali, že pokud budou ženy hodnotit tváře mužů a zároveň se jim do těla dostane androstadienon, budou jim muži na snímcích připadat přitažlivější. Podobně měl estratetraenol zvýšit atraktivitu ženských tváří pro muže. Předpokládaný efekt se však nedostavil.
Simmons podrobil oba údajné lidské feromony i dalším testům. Vědci na počítači „slili“ dohromady snímky ženských a mužských tváří a vytvořili tak pohlavně neutrální obličeje. Ty pak ukazovali dobrovolníkům, kteří přitom opět vdechovali androstadienon nebo estratetraenol.
Pokud obě látky fungují jako feromony, měl by androstadienon ponoukat ženy k tomu, aby vnímaly neutrální tvář jako mužskou. Estratetraenol by měl zvyšovat náchylnost mužů k hodnocení neutrální tváře jako ženské. Ani to se nepotvrdilo. Přesto je Simmons o existenci lidských feromonů skálopevně přesvědčen. Nevěří však, že androstadienon nebo estratetraenol jsou vhodnými kandidáty.
„Přesvědčil jsem se, že androstadienonem a estratetraenolem se nemá cenu dále zabývat,“ vyvozuje Leigh Simmons z výsledků publikovaných v časopise Royal Society Open Science. „Je to situace jako z pohádky Císařovy nové šaty,“ dodává přední světový odborník na feromony Tristram Wyatt z Oxfordské univerzity.
Co dělá androstadienon s lidským mozkem?
Zdaleka ne všichni vědci lámou nad androstadienonem a estratetraenolem hůl. Například čínská psycholožka Wen Čou je přesvědčena, že se Australané dopustili v pokusu řady chyb. Ve své vlastní studii před třemi roky prokázala, že když dobrovolníci sledují na monitoru chůzi postavy s „vymazanými“ charakteristikami pro pohlaví, přesvědčí je androstadienon, že vidí postavu muže. Naopak vdechování estratetraenolu u nich vzbudí přesvědčení, že se dívají na postavu s ženskými rysy.
Podle Marthy McClintockové nedemonstrovala Simmonsova studie nic víc, než že obě látky nejsou jednoduchá „sexuální lákadla“ a jejich role v lidské komunikaci je mnohem složitější.
Ženy se přestávají zajímat o hormonální antikoncepci. Nouzová jde na dračku |
McClintocková zajistila zastáncům androstadienonu a estratetraenolu jako lidských feromonů pro boj s odpůrci „těžkou munici“ novou studií. V té vědci promítali dobrovolníkům série obrázků příjemných, nepříjemných nebo neutrálních situací. Polovina přitom vdechovala androstadienon z tamponu upevněného pod nosem. Zbytek dobrovolníků měl pod nosem upevněný tampon bez této látky. Sledování aktivity mozku ukázalo, že androstadienon aktivuje korovou část čelního laloku mozku. Efekt byl zvláště silný, když dobrovolníci pozorovali záběry příjemných situací.
„Není pochyb, že tato látka má i ve velmi malých dávkách významný vliv na lidský mozek,“ konstatuje McClintocková. Spor mezi zastánci a odpůrci androstadienonu a estratetraenolu jako lidských feromonů tak zůstává nerozhodnutý. Nejde tu zdaleka jen o vědeckou prestiž. Ve hře jsou nemalé peníze.
Ztracený čas?
První práci o účincích těchto látek jako lidských feromonů publikovali v roce 1991 psychologové Luis Monti-BlochaBernardGrosser z Utažské univerzity. MontiBlochměl v té době podíl v soukromé společnosti Erox, kterou založil jeho univerzitní kolega David Berliner a jež rozjížděla výrobu parfémů obohacených o androstadienon a estratetraenol. Studie vzbudila velkou pozornost nejen mezi odborníky, ale také u veřejnosti a posloužila Eroxu jako skvělá reklama.
Řada vědců, včetně Marthy McClintockové, ji přesto považuje za hodnověrnou. Jiní, například Tristram Wyatt, viní Monti-Blocha, že z ryze zištných důvodů svedl výzkum lidských feromonů na scestí.„Roky, které vědci věnovali honbě za těmito falešnými feromony, považuji za beznadějně promarněný čas,“ neskrývá Wyatt rozhořčení.
