Čím dál častěji se mluví o epidemii obezity. Podle výsledků včera zveřejněné studie nejde o přehnanou nadsázku. Vědci, kteří zpracovali několik desetiletí budovanou databázi obsahující data o mnoha tisících pacientech, tvrdí, že se obezita šíří prostřednictvím sociálních vazeb.
Základ pro vypracování studie publikované v časopise New England Journal of Medicine poskytly údaje získané z Framinghamské studie srdečních chorob (viz text Zlozvyky města...). Kromě údajů charakterizujících zdravotní stav účastníků studie měli výzkumníci k dispozici i informace o jejich sociálních vazbách. Framinghamská studie totiž probíhá už několik desetiletí, a proto se zaznamenávají i údaje o příbuzných a přátelích. To vše proto, aby bylo možné lidi zahrnuté ve výzkumném vzorku v případě potřeby kontaktovat i v budoucnosti.
Kdo s kým žije, kdo tloustne
Práce Nicholase Christakise z Harvard Medical School a Jamese Fowlera z University of California v San Diegu začala mapováním vztahů lidí účastnících se výzkumu. Nakonec měli k dispozici schéma hustě rozvětvené sociální sítě zahrnující dvanáct tisíc osob.
Nejdříve vědci zpracovali vzorek lidí se sourozenci. Ukázalo se, že pokud člověk v dospělém věku „dospěje“ i do kategorie obézních, čeká to se čtyřicetiprocentní pravděpodobností i jeho bratra či sestru. U manželských párů byla souvislost o něco slabší, 37procentní. Byl přitom zohledněn vliv běžného nárůstu váhy vlivem věku. Stejně tak Christakis a Fowler vzali v úvahu další faktory, například sociální a ekonomické postavení či pohlaví.
Tyto výsledky by mluvily spíše pro vliv genetických faktorů a způsobu stravovaní. Argument však selhává u skupiny, kde je přitom vzájemná souvislost nejsilnější, u kamarádů. Pokud ztloustla osoba uvedená v seznamu jako blízký přítel, stoupla pravděpodobnost vzniku obezity o 57 procent. Vědci přitom počítali se skutečností, že lidé se častěji kamarádí s protějšky, které jsou jim v něčem podobné.
V průměru přibral přítel novopečeného tlouštíka za období dva až čtyři roky 2,3 kg, které se nedají přičíst na vrub věku. Vědci krátkost období podtrhují a upozorňují, že postupem času může váhový „zisk“ rychle narůstat. Efekt byl ještě silnější, pokud šlo o člověka uvedeného jako přítel dvěma osobami, z nichž postupně obě ztloustly. Společný kamarád je v získávání váhy následoval s třikrát větší pravděpodobností.
Autoři zdůrazňují, že výsledky v žádném případě neznamenají potřebu zbavit se přátel s nadváhou. Naopak, poznání skutečnosti by mělo motivovat k hubnutí. S ním se totiž kamarádi „svezou“ také.
