Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Lze se zbavit lupénky zcela? Pacientům pomůže nová biologická léčba

Zdraví

  6:25
Za jednatřicet let soužití s lupénkou poznal desítky nemocničních pokojů, intimní karamboly, neatraktivní zaměstnání a nakonec zhroucení. Ačkoli nemoc pokrývala až 90 procent jeho kůže, dnes díky biologické léčbě neví, že nějakou lupénku měl.

Jednačtyřicetiletý muž, který se představil jako Jirka z Rábí, je dnes docela v pohodě. Neřekli byste, že trpí nemocí, která mu řádně zkomplikovala život a na tři desetiletí mu z něj udělala téměř peklo. Kdo tuto chorobu zná, dobře ví, že dokáže potrápit. Řadu let proti ní byla medicína skoro bezmocná. Až takzvaná biologická léčba přinesla změnu.

Vyzkoušeli na mě všechno

Vraťme se k Jirkovu vyprávění. „Když mi bylo deset let, začala se u mě lupénka objevovat na hlavě a pod očima. Cítil jsem to jako handicap. Na základce jsem sice nezažil výsměch nebo šikanu, ale býval jsem tak trochu ve stínu. Určitě jsem nepatřil mezi extroverty, kteří jsou nejvíc slyšet,“ vzpomíná Jirka z Rábí.

Tehdejší léčba podle jeho slov představovala hlavně mastičky, které se na postižená místa nanášely. Šupinatá kůže sice byla promaštěná, ale nemoc byla vidět stále. Pak přišly pobyty v nemocnici. „Vyzkoušeli na mně snad všechno. Prožil jsem si desítky hospitalizací a vlastně kvůli tomu jsem se nemohl vyučit nebo vystudovat. Nemoc se rozšířila na 80 až 90 procent těla,“ pokračuje.

Lidé se k němu chovali ohleduplně, někdy až příliš. „Občas jsem cítil, že mě berou jako ošklivého chudáčka, kterého nikdo nemá rád. Že by mi to ale dal někdo nějak nepříjemně najevo, to se nestalo,“ říká Jirka. Snažil se o normální život, ale nějak to nešlo. V letech, kdy ostatní kluci začínají chodit na rande, cítil své postižení asi nejvíc.

„Kromě několika trapasů jsem se vlastně k intimnějšímu soužití s dívkami nedostal. Pak jsem to raději už ani nezkoušel,“ přiznává.

Sebevědomí a normální život

Podobné to bylo s kariérou. S absolvovanou základní školou nebyly možnosti velké. On si je ale ještě zúžil, nechtěl být lidem na očích. Léta například pracoval v kotelně. „Myslím, že lupénka hodně napomohla tomu, že jsem byl introvertní,“ přemítá Jirka. V devětadvaceti se psychicky zhroutil a výsledkem byl nakonec invalidní důchod.

Před několika lety mu profesorka Petra Cetkovská na Dermatovenerologické klinice Fakultní nemocnice Plzeň poprvé předepsala cílenou biologickou léčbu. „Byl to zlom. Po několika týdnech úplně čistá kůže, najednou ohromné prohloubení kvality života. Získal jsem sebevědomí a normální náhled na život. Začal jsem se cítit jako normální člověk.“

Léky působící na imunitu

Jirka z Rábí se tedy po nasazení biologické léčby zcela zbavil lupénkových ložisek, která měl na celém těle. Není sám, podobných pacientů jsou již desítky. Vyléčen však není.

Lupénka

Lupénka se objevuje zpravidla po zátěži, stresu či onemocnění. Nejčastěji to bývá po dvacátém a padesátém roce života.

Počet pacientů s lupénkou (psoriázou) V ČR bylo v roce 2014 evidováno 264 828 pacientů. 15%nemocných trpí těžkou formou s rozsáhlým postižením, které často není z různých důvodů dostatečně léčeno. Pokud není jejich nemoc pod kontrolou, mají vysokou míru pracovní neschopnosti a invalidity. Zdroj: WHO, FN Královské Vinohrady Praha

Lupénka postihuje 2–4% lidí

„V současnosti je biologická léčba lupénky nutná doživotně. Biologická léčba je zpravidla velmi účinná, u některých nemocných se dosahuje úplného vyčištění kůže, které přetrvá, pokud léčba pokračuje. V praxi to znamená infúze či injekce v různých intervalech, třeba co 14 dní. Jsou ale pacienti, u kterých je tato léčba neúspěšná. Jejich počet nepřesáhl 15 procent a díky přípravě stále lepších přípravků se toto číslo snižuje. Také je nutné zdůraznit, že lupénka má genetický základ a je zatím stále nevyléčitelná. Dá se různými metodami – mazáním, fototerapií, celkovými léky a nyní i biologiky – utlumit, vyhojit, ale nikdy ne vyléčit. Po vysazení či ukončení léčby nemocný opět lupénkou trpí v původním rozsahu,“ říká docent Karel Ettler z Kliniky nemocí kožních a pohlavních Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Biologická léčba je výdobytkem současné biologické vědy. Intenzivní výzkum v imunologii v závěru 20. století prokázal nové možnosti genetického inženýrství, které umožnilo připravit nové léky. Ty zjednodušeně řečeno při léčbě využívají zeslabení či posílení imunity člověka. Díky dlouhodobým výzkumům lupénky už se vědělo, že právě zánět v kůži způsobený imunitou, je zodpovědný za jeho rozmnožení a viditelné změny na kůži. Právě této souvislosti biologická léčba využívá.

Poprvé po stresu či nemoci

Lupénka je kožní onemocnění, které však může postihnout i klouby. Prakticky celosvětově jí trpí asi dvě procenta populace bez rozdílu pohlaví. Nejvyšší výskyt se udává na Faerských ostrovech – možná v důsledku izolovanosti malé skupiny obyvatel. Naopak Eskymáci jí snad díky způsobu života a stravy téměř netrpí. „Vloha pro toto onemocnění se dědí. S touto vlohou ale může jedinec prožít spokojený život, aniž jedinkrát lupénkou onemocní, a tuto informaci pak předá svým potomkům, kteří již problémy mít mohou. Nemoc bývá provázena i jinými onemocněními, například sklonem k obezitě, cukrovce, zvýšenému cholesterolu, bývá zvýšené riziko kardiovaskulárních a mozkových příhod, častější jsou zánětlivá onemocnění střev,“ vysvětluje docent Ettler.

Lupénka se zpravidla projevuje červenohnědými, lehce vyvýšenými ložisky s výraznými stříbřitými šupinami, zejména v oblastech kolenou a loktů, a někdy také ve vlasech. Po poranění kůže se zpravidla do 14 dní na tom místě objeví nové ložisko lupénky. Asi třetina nemocných má postiženy nehty, v obličeji se objevuje asi v 5 procentech případů, výjimkou je lupénka v dětství. První projev nemoci nastane zpravidla po nějaké zátěži, stresu či onemocnění, například těžké angíně. Nejčastěji to bývá po dvacátém a padesátém roce života. Kožní ložiska mohou mít navíc různý tvar a umístění, v těžkých případech splývají po celém těle. Existuje i forma s neštovičkami na chodidlech a dlaních, někdy celotělově,“ líčí Karel Ettler.

Lupy nebo lupénka?

Možná vás také napadne, zda lupy nějak souvisí s lupénkou. Nesouvisí. Na běžné lupy vám postačí změna šamponu. Naopak při déletrvajících kožních problémech už je třeba navštívit kožního lékaře.

Existuje také forma prevence. Jak bylo řečeno, startérem nemoci může být streptokoková angína, stres, poranění nebo jiná zátěž. „Prevencí pak je nepřecházet nachlazení, ale důsledně je odléčit, zbytečně se nevystavovat stresu a nadměrné zátěži a neužívat některé provokující léky, například nesteroidní protizánětlivé léky, betablokátory, deriváty zlata, a další,“ uzavírá Karel Ettler. Další podrobnosti, rady a doporučení je možné si přečíst na webu www.cistakuze.cz.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...