Magie v korunách stromů. Jak si na zahradě vypěstovat jmelí?

Zvláštních kulovitých trsů stálezeleného jmelí bílého (Viscum album) si považovali naši předkové už od pradávna, keltští druidové jmelí používali při svých obřadech. Tajemné a neobyčejné je pro nás i dnes, byť povětšinou jen o Vánocích.

Jmelí je vidličnatě větvený poloparazitický keřík, který se zachycuje v korunách dřevin. Kořeny pronikají skrz kůru do dřeva, napojí se na cévní systém hostitele a čerpají od něj vodua minerální látky. Částečně však také získává živiny vlastní fotosyntézou a ty pak na oplátku svému hostiteli zase poskytuje. U nás můžeme najít tři poddruhy: jmelí pravé, rostoucí na mnoha listnatých stromech, jmelí bílé borové a bílé jedlové. Kromě toho se u nás vyskytuje jmelí příbuzný ochmet evropský, který je ale opadavý a roste pouze na dubech.

Jmelí se řadí mezi jedovaté rostliny a už odedávna se používalo v lidovém léčitelství. Je zajímavé, že za nejtoxičtější je označováno jmelí rostoucí na topolech. I dnes vědci nacházejí ve jmelí látky s netušenými léčebnými účinky, jejich obsah se navíc liší podle toho, na jaké rostlině jmelí vyrostlo.

Ačkoli se má za to, že jmelí se vyskytuje jen vysoko v korunách volně rostoucích stromů, dá se celkem úspěšně pěstovat třeba na zahradě. Jeho kouzlu propadl Daniel Bozner z Královéhradecka. „Jmelí mě uchvátilo tím, že je to botanicky vyšší rostlina, ale živí se poloparazitismem. Jako stálezelený keř na opadavých stromech v zimním období hezky vyniká a na stromech na mě působí jako okrasa. Jeho zvláštností je také to, že roste dokonce samo na sobě a také na příbuzné rostlině ochmetu evropském,“ objasňuje dlouholetý pěstitel jmelí.

Jmelí pěstuje na zahradě i na ovocných stromech. Ze všech dřevin se mu ubrání jen několik málo druhů: „Některé stromy se naučily jmelí odolávat zřejmě díky dostatečné tvorbě flavonoidů, které obklopí jmelí vrůstající do kůry a tím mu zabrání odebírat vodu s živinami,“ říká Daniel Bozner. „Rezistenci hrušně jsem ale hravě překonal naroubováním hlohu, jabloně a jeřabiny na dotyčný strom. Hrušeň nemůže předat rezistenci roubům, a tak jmelí vesele roste nepřímo i na hrušni,“ vysvětluje. Jmelí se nedokáže samovolně šířit, dělají to za něj ptáci anebo člověk.

Typickými rozsévači jmelí jsou brkoslav severní a drozd brávník. „Roznáší jmelí na kilometry daleko, obyčejně na zimní jabloň s červenými jablky a na jeřabinu s červenými plody,“ říká Daniel Bozner. V poslední době si na jmelí pochutnává také drobná pěnice černohlavá: „Dokáže všechny bobulky otrhat, šikovným pohybem o větev vymáčknout semínka a nalepit je na větve v nejbližším okolí jmelí. Je to totiž malý ptáček a semínko nepolyká, ale zanechává ho na větvičkách, požírá pouze slupku s částí dužiny. Dokáže takto nasít i desítky rostlinek těsně vedle mateřské rostliny jmelí, čímž ale značně zvyšuje jeho škodlivost,“ konstatuje Daniel Bozner.

Vysít jmelí do koruny stromu dokážete i sami, je ale třeba počítat s tím, že hostitelský strom můžete oslabit. Výsev bobulky je velmi jednoduchý, stačí vymáčknout semínko a nalepit na mladší větev nebo výhon. Jmelí roste pomalu, větvičky vhodné pro vánoční výzdobu budou k dispozici zhruba za pět let. „Nejlepší rostliny jsou za osm let, a to za předpokladu, že má jmelí dostatek světla celou dobu a něco ho na začátku růstu nepoškodí,“ říká pěstitel.

Po mnoha letech pěstování se na jeho zahradě najdou opravdové rarity: „Naproti domu máme dub, na který jsem nasel ochmet. Po deseti letech růstu jsem na ochmet nasel jmelí a tak mám jmelí na dubu, i když na něm přímo neroste. Kolem domu navíc máme všechny tři poddruhy jmelí a ještě ochmet. Je to možná jediné místo v Česku, jestli ne na světě,“ poznamenává Daniel Bozner. A jak bude vypadat jeho vánoční výzdoba? „Jmelím si domov stále zdobíme, i když počáteční nadšení, kdy jsem jmelí věšel skoro všude, už pominulo. Teď už ho dáváme jen normálně, jako to dělá každá jiná rodina. Nejbližší jmelí nám i tak roste jen deset centimetrů ode zdi domu.“