Máme doma vzteklouna aneb Období prvního vzdoru

Jeho "dupy dup", jak jsme familiárně synovy vzteklé výpady s manželem označili, se začalo v poslední době objevovat stále častěji. Nejdřív jsem si říkala, zda nemám doma nějakého extrémního zlobivce a před kamarádkami se stejně starými či mladšími dětmi jsem raději své pocity zamlčela. Dítě přece nemůže začínat se vzdorem tak brzo, to v jeho věku necelých 18 měsíců není obvyklé. Vzpomněla jsem si na mou kamarádku a její tříletou holčičku, která si prý lehala v supermarketu na podlahu a se řevem se dožadovala nějaké hračky. V duchu jsem ji za tyhle scény litovala a naivně si říkala, že se to mému jinak většinou klidnému chlapci nějak vyhne, nebo že to nebude takové drama… To jsem se spletla.

"Už se taky vzteká?", zeptala se mne má kolegyně v práci, když jsme si povídaly o našich stejně starých dětech. Její chlapec se prý pořádně vzteká už od 15. měsíce. To mě uklidnilo. Zvláštní, jak nás rodiče uklidní, když nějakou špatnost dělají i kromě našeho dítěte i ty ostatní. Naopak jsme často rádi, když naše dítě dělá něco první nebo něco umí líp než ostatní… Náš chlapec tedy není zlobivec, jenom zažívá regulérní první období vzdoru. V odborné literatuře jsem se dočetla, že děti ho opravdu někdy začínají mít už od 18.měsíců. A taky to, že je to znak zdravého dítěte, které tak dává najevo nejen svou klíčící osobnost, ale také se dožaduje naší lásky. Vydařený způsob, pěkně děkuju. Bohužel to děcko zatím jinak neumí. Ostatně, někteří jedinci se stejným způsobem dožadují pozornosti a lásky po celý život…

Něco na tom bude. Kryštof se naučil nejen dupat, ale také nás objímat a ukazovat, jak "moc má rád maminku a tatínka". A všechny jeho vzteklé nálady a výpady, které mne teď spíš než cokoliv jiného rozesmívají, tím bohatě vynahradí. Jen se trochu děsím, až dojdeme do té fáze, kdy si bude lehat na zem na veřejnosti a kopat kolem sebe nožičkama. Ale třeba se mu to nějak zázračně vyhne...