Kariéra dinosaurů skončila před 65 miliony roků. Po takové době let by z organických molekul nemělo zůstat vůbec nic, a vědci se proto musí spokojit se zkoumáním zkamenělých kostí. Tento obecně uznávaný názor zpochybnila americká bioložka Mary Schweitzerová z North Carolina State University. Rozpustila minerály uložené ve zkamenělé stehenní kosti tyranosaura a v hmotě, která zbyla, narazila na podivné útvary. Nápadně se podobaly cévám. V jejich nitru byly dokonce patrné zbytky červených krvinek. Další pohled přes optiku mikroskopu odhalil v okolí cév zbytky buněk, jež mají na starosti tvorbu kostí.
Většina paleontologů vítala tyto výsledky s notnou dávkou skepse. Mary Schweitzerová však předložila kolegům další překvapivý objev. V nitru 70 milionů let staré kosti tyranosaura narazila na tenkou vrstvičku protkanou hustou sítí kanálků. Podobná, houbovitě uspořádaná vrstva se tvoří v nitru kostí samic ptáků, které se připravují ke snášení vajec. Ukládají do ní vápník, který následně čerpají k tvorbě skořápky.
Na sympoziu pořádaném Společností pro paleontologii obratlovců překvapivé nálezy potvrdily další referáty. Američtí paleontologové vedení Paulem Bybeem objevili houbovitou vrstvičku v kostech allosaura, jenž žil před 150 miliony roků, a také ve 110 milionů let starých ostatcích tenontosaura. Vývojové větve vedoucí k těmto dvěma zástupcům druhohorní fauny se oddělily před 230 miliony let. Znamená to, že evoluční „vynález“ zásobárny vápníku v houbovité kosti je velice starý. Jako první jej mohly využívat samice plazů, kteří vznikli poté, co se předci dinosaurů a ptáků oddělili od předchůdců krokodýlů.
Když se žena zakousne do kostry |
Fakt, že se nám vůbec dochovaly kosterní pozůstatky tvorů starých miliony let, je sám o sobě natolik úžasný, že dělá těžkou hlavu i kreacionistům, kteří mají k víře na zázraky sklony. Zbytek světa si na pravěké kosti postupně zvykl, odborníci si je doslova zamilovali. A nechtějí si je nechat vzít, i když nové poznatky ukazují, že kosti mohou být schránkou pro věci mnohem neuvěřitelnější. |
„Vypadají jako kolagen, chovají se jako kolagen a přitom jsou staré 68 milionů let. Není to úžasné?“ komentoval referát v rozhovoru pro vědecký týdeník Science britský paleontolog David Martill z University of Porthsmouth. Analýzy prokázaly také přítomnost stopových množství osteokalcinu, jenž je důležitý pro ukládání vápníku do kostí.
Podobné objevy mohou vrhnout nové světlo na evoluci pravěkých tvorů. U drtivé většiny pravěkých fosilií se nemohla zachovat DNA, z níž se dají vyčíst příbuzenské vazby mezi zástupci jednotlivých druhů a skupin. Porovnání struktury bílkovin může analýzy DNA do značné míry nahradit.