Znechuceni a unaveni byznysem, který se kolem umělého oplodnění rozvinul, si podali žádost o adopci. Čekali ještě tři roky, prošli různými testy a školeními, stali se prověřenými rodiči čekateli.
"Když mi zavolali, byla jsem zrovna na školení v Jihlavě, všeho jsem nechala, sedla na autobus, manžel v Nymburku na vlak a jeli jsme okamžitě do Prahy, na úřad Středočeského kraje. Měly být svátky a tři dny bych čekat nevydržela," vzpomíná na zásadní okamžik jejich života současná maminka Anežky, holčičky z babyboxu.
Kouzelná bedýnka
Dostali dvouměsíční děťátko a dnes své devatenáctiměsíční holčičce denně vyprávějí tuto pohádku: "Bylo jednou jedno velké město a tam žil kouzelník. Uměl vyčarovat bedýnku, ve které se čas od času objevilo miminko. Jednu takovou vyčaroval v Kladně. Netrvalo dlouho a ta bedýnka pípla. A hned se tam objevily bílé víly a začaly se o miminko starat.
Odvezly ho do velkého zámku, kde byla spousta dalších miminek. Staraly se o ně, dávaly mu jíst, hrály si s ním. Za spoustou polí, dvěma řekami a lesy byl domeček a v něm bydlela maminka, tatínek a tři pejskové. Jednou v domečku zazvonil telefon a ve sluchátku se ozvalo: Dobrý den, máme pro vás miminko.
Taťka s maminkou sedli do auta a jeli za dvě řeky a pole a lesy až do toho zámku se spoustou miminek. A to úplně nejkrásnější miminko se jmenovalo Anežka. Udělala kuk na mámu a už ji měla v hrsti. Ta Anežka, to jsi byla ty. Sedli jsme s tátou do autíčka a jeli za pejsky do domečku."
Čtěte také |
Jak dlouho Anežce, odložené v kladenském babyboxu, postačí tato verze jejího příchodu do rodiny, rodiče nevědí. Chystají se k pohádce přidávat další podrobnosti, tak, jak dítě poroste. Připravují pro ni minulost, kterou neměla a po níž se nepochybně jednou začne pídit.
Jmenuje se už jinak, hned potom, co dostala trvalé rodné číslo a stala se jejich dcerou definitivně, ji přejmenovali. Byl jí rok a kousek, když se to stalo.
Více příběhů odložených dětí najdete v sobotní příloze Relax Lidových novin
