„Výzkum se točil okolo vkusu v širokém slova smyslu. Vycházeli jsme z otázky, co nás odlišuje mezi sebou navzájem. Co dělá to, že jsme z hlediska pozice ve společnosti někde jinde,“ vysvětluje garant výzkumu sociolog Ondřej Špaček.
Standardně podle něj kastujeme své bližní spíš podle ekonomické situace – někdo je bohatý, někdo je chudý. Cílem výzkumu bylo blíže prozkoumat jinou rovinu, která dělí společnost, a tou je takzvaný kulturní kapitál.
„Kulturní kapitál určuje to, jaký máme vkus, jakou kulturu konzumujeme. A také naši schopnost se o tom bavit. V dřívější společnosti, například v první polovině 20. století nebo ještě dříve v 19. století, patřilo k dobrému tónu poslouchat nějaký typ hudby, pohybovat se v salonech. Zařazení do určité vrstvy neurčovalo pouze to, jestli jste měli majetek. Bylo důležité mít i způsoby, což se později začalo zpochybňovat,“ vysvětluje Ondřej Špaček.
Šetření provedené mezi mladými studenty tak mělo kromě jiného za cíl ukázat, že kulturní kapitál má stále své opodstatnění. Pouze se změnila měřítka jeho hodnocení. Vlastnictví kulturního kapitálu už nespočívá v tom, že někdo chodí do divadel a muzeí. Stačí, že nesleduje v televizi Prostřeno, ale vyhledává kvalitní seriálovou produkci například na HBO, která se pohybuje v rovině takzvané legitimní kultury.
Proč mají medici špatný vkus? A na jakých fakultách studují lidé s kulturním zázemím?
