Studie, kterou vedl Matthew Savoca z Kalifornské univerzity, zjistila, že plovoucí plastový odpad akumuluje řasy a vydává pach velmi podobný krillu, kterým se řada mořských ptáků živí. To by mohlo vysvětlit, proč druhy, které například jako albatrosi a buřňáci spoléhají při lovu především na svůj čich, jsou značně náchylné ke spolknutí kusu plastu.
„Zvířata obvykle mají důvod pro rozhodnutí, která dělají. Pokud chceme skutečně zjistit, proč zvířata v oceánu nepohrdnou ve svém jídelníčku ani plasty, musíme přemýšlet o tom, jak nacházejí potravu,“ řekl Savoca.
Ve vojenském prostoru v Milovicích objevili vědci vzácného korýše |
Rozsah znečištění plasty se na celém světě neustále zvyšuje. Jedna ze studií zveřejněných v loňském roce odhadla, že ročně se do oceánu dostane asi osm milionů tun plastů, což je dost na pokrytí každého decimetru všech pobřeží na světě.
Je známo, že ptáci a další mořští tvorové včetně želv a ryb polykají plasty. To může vést k poškození jejich vnitřních orgánů, způsobit neprůchodnost střev, anebo hromadění chemických látek v jejich tkáních. Předchozí studie odhalily, že někteří ptáci krmí kousky plastu i svá mláďata, protože si je pravděpodobně pletou s potravou.
Aby zjistili, co ptáky k plastovým odpadům přitahuje, vzali vědci korálky vyrobené ze tří nejběžnějších druhů plastu - dvou hustotou odlišných typů polyetylenu a z polypropylenu.
Korálky zašili do síťových sáčků a přivázali k bójkám, aby zabránili jejich spolknutí volně žijícími živočichy, a pak je vypustili do oceánu v zátokách Monterey a Bodega u kalifornského pobřeží. O tři týdny později vědci korálky vylovili a jejich zápach analyzovali jak na Kalifornské univerzitě, tak v Ústavu pro vědecký výzkum vína a potravin, kde vědci obvykle zkoumají chemické pozadí různých vůní a chutí vína.
Výsledky ukázaly, že plasty vylučují sloučeninu síry dimethylsulfid (DMS), která je spojená s řasami, jež plovoucí plasty pokryla. Tentýž tým už dříve zjistil, že právě DMS je chemickou látkou, jež pro některé druhy mořských ptáků představuje spouštěcí impuls k hledání krillu. Je tedy něčím, jako ptačí verzí zazvonění svolávajícího strávníky k večeři. A plasty tento spouštěcí signál imitují.
V další části své vědecké analýzy došli autoři studie k závěru, že mořští ptáci z řádu trubkonosí, kam patří zmínění albatrosi a buřňáci, kteří využívají pach DMS, aby našli potravu, s téměř šestkrát vyšší pravděpodobností spolykají plasty než ostatní ptáci.
