Mozková mrtvice stále zabíjí. Jaké jsou nejčastější příčiny?

Statistiky jsou alarmující: každý den v důsledku cévní mozkové příhody zemře až 32 lidí. Ani prognóza není zrovna optimistická. Celá čtvrtina nemocných umírá v krátké době a ti ostatní mají nepříliš šťastné vyhlídky – trvalé postižení a závislost na pomoci zdravotníků či rodiny.

Neutěšený stav spočívá podle odborníků především v malé informovanosti a tendenci onemocnění podcenit. Přitom v případě cévní mozkové příhody hraje významnou roli čas – pokud nemocný dostane včas správný lék, rozsah poškození se může výrazně snížit.
U člověka postiženého cévní mozkovou příhodou dochází k náhlému poškození mozkové tkáně, kterou způsobí porucha cévního zásobení.

Hraje se o čas

Vzhledem k tomu, že se hraje jen o pár hodin, během nichž se musí dostat nemocnému okamžité lékařské pomoci, doporučují odborníci zavolat záchranku okamžitě po objevení některého ze tří hlavních příznaků.

„Vyzvěte vyšetřovaného, aby se usmál, předpažil ruce a položte mu jednoduchou otázku. Pokud nesvede alespoň jeden z těchto úkolů, například se usmívá jen polovinou obličeje, jedna ruka se zvedá méně než druhá – stačí i o pár centimetrů – nebo nemluví správně či nerozumí, pak jde o závažné podezření na mrtvici a voláme sanitu. Uvědomte si čas, kdy obtíže vznikly,“ říká Aleš Tomek, primář Neurologické kliniky 2. LN UK a Fakultní nemocnice Motol.

Největší a bohužel častou chybou je u lehčí mrtvice vyčkávat, zda se příznaky samy neupraví. Pokud se lék na rozpuštění sraženiny podá do 4,5 hodiny nebo se céva otevře novými mechanickými technikami do osmi hodin od vzniku příznaků, může se předejít velkému postižení.

Drobnější mozkové příhody mohou doprovázet i další vedlejší příznaky – náhlá porucha vědomí, porucha citlivosti (často v kombinaci tváře a ruky), setřelá řeč, výpadek poloviny zorného pole, dvojité vidění, prudká bolest hlavy, ztuhlost šíje či závratě s pocitem na zvracení či zvracení, pokud zaregistrujete alespoň dva z nich, opět ihned volejte rychlou záchrannou pomoc. Ani zde není prostor pro vyčkávání, či dokonce pokusy o samoléčbu. Ačkoliv na vás v té chvíli nemusí onemocnění působit nijak dramaticky, jedná se skutečně o otázku života a smrti.

Nejčastější příčiny

Pro volbu správné léčby je zásadní příčina. „Ischemické cévní mozkové příhody (CMP) můžeme rozdělit podle příčiny na několik typů,“ říká Aleš Tomek, Nejčastější jsou podle jeho slov kardioembolické CMP, které tvoří 20 až 30 procent mozkových příhod a většinou souvisejí s poruchou srdečního rytmu – fibrilací síní. „Přitom může dojít k uzavření mozkové tepny sraženinou, která vycestovala krevním proudem ze srdce,“ vysvětluje Aleš Tomek.

V těchto případech je rozsah poškození mozku největší a tomu odpovídá i vysoká úmrtnost. Dalšími příčinami jsou nemoc velkých nebo malých tepen, autoimunitní záněty cévní stěny a jiné vrozené poruchy. Vysoké procento, celých 25 až 40 procent, tvoří neurčené příčiny, u starších lidí se ale často jedná o skrytou fibrilaci síní.

Záludné poruchy srdečního rytmu

Srdeční arytmie, při níž se srdeční síně stahují velmi rychle a chaoticky, zhorší souhru práce srdečních síní a komor. Důsledkem je nejen zhoršení toku krve tělem a následné nepříjemné pocity nemocného, jako je bušení srdce, slabost, dušnost či bolest na hrudi, ale někdy i mozková mrtvice. Při fibrilaci síní totiž dochází ke srážení krve, nejčastěji ve výchlipce srdeční síně. Sraženina se může uvolnit do krevního oběhu a ten ji zanese do periferní tepny zásobující mozek.

Při některých rychlých srdečních arytmiích se totiž některé části srdce stahují tak rychle, že nejsou schopny efektivně čerpat krev do oběhu a ta se pak může začít srážet.
Když se i jen malá krevní sraženina nakonec ze srdce uvolní, je krevním proudem zanesena do některé periferní tepny. A protože na cestě krve ze srdce do tělního oběhu jsou jako „první na ráně“ tepny zásobující mozek, nepřekvapí, že uvolnění krevní sraženiny do oběhu nezřídka skončí jejím vmetením do mozkového řečiště s následným rozvojem mozkové mrtvice.

Nejčastěji se s tímto problémem setkáváme právě u arytmie, která je označovaná jako fibrilace síní, což je jedna z nejčastějších arytmií v dospělém věku, jejíž výskyt roste s věkem (v 7. dekádě života se vyskytuje až u každého desátého člověka!).

Fibrilace síní se vyskytuje asi u dvou procent populace, vzácně se objeví před 50. rokem. Poté ale její výskyt strmě vzrůstá a kolem 80. roku jí trpí přibližně každý desátý člověk. Kromě vyššího věku je rizikovým faktorem také vysoký krevní tlak, srdeční onemocnění, ale i diabetes, poruchy funkce štítné žlázy nebo konzumace alkoholu. Onemocnění je často odhaleno náhodně při preventivní prohlídce, protože u mnoha lidí může probíhat i bezpříznakově.

„Arytmií, tedy poruch srdečního rytmu, je celá řada. Některé mohou způsobovat svému nositeli značné obtíže – zdaleka nikoliv jen riziko cévní mozkové příhody – a zhoršovat mu výrazně kvalitu života přesto, že tyto arytmie samy o sobě nejsou životu nebezpečné,“ říká Lucie Riedlbauchová z Antiarytmického oddělení Kardiologické kliniky UK 2. LF a FNMotol.

Jiné mohou naopak probíhat s minimálními příznaky nebo zcela nepovšimnutě, a přesto představovat pro svého nositele jisté riziko výskytu závažných problémů. (více o srdečních arytmiích v rozhovoru na vedlejší straně).

Mozek je pružnější, než jsme si mysleli

Po prodělané cévní mozkové příhodě je kromě pacienta dotčena jeho postižením celá rodina. Často je dlouhodobě odkázán na její pomoc či kompletní obsluhu. Významnou roli hraje rehabilitace.

„Na rozdíl od starších představ o jednou neměnné struktuře mozku se nověji stále více ukazuje schopnost mozku nahradit poškozenou část přesunutím funkce do jiných částí. Mozek je tedy orgán schopný se adaptovat,“ potvrzuje Libor Musil, primář rehabilitačního oddělení Rehabilitační kliniky Malvazinky.

Lidé po prodělané mozkové příhodě často trpí depresemi, úzkostí, jsou agresivní a impulzivní. Poškozením mozku může u některých osob dojít ke změně charakterových a povahových vlastností. „Proto je důležité spolupracovat s psychologem, který může skrze vyšetření zjistit míru postižení a nabídne rodině a pacientovi řešení,“ konstatuje Libor Musil.

Důležitá je funkce neuropsychologa, který se zaměřuje na zhodnocení mentálních funkcí, jako je čtení, psaní a počítání. Zjišťuje i stav smyslového vnímání, srozumitelnosti řeči a vyjadřování, časoprostorového vnímání, paměti, pozornosti, orientace, inteligence apod. Pokud jsou některé z těchto funkcí poškozeny, pak je cílem jejich obnova. Neuropsycholog také případně učí pacienty postupům, díky kterým mohou ztracené schopnosti nahradit.