Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mýtus kukaččích dětí: cizího potomka vychovává mnohem méně otců, než se doposud říkalo

Věda

  8:00
PRAHA - Až dosud se mělo za to, že minimálně každý desátý otec nevědomky vychovává cizího potomka. Nejnovější výzkum však přináší pochybujícím otcům dobrou zprávu. Děti – kukačky jsou podle něj vcelku ojedinělý úkaz. V nesprávném „hnízdě“ vyrůstá jen zhruba každé sté dítě. A to navzdory tomu, že je ženská nevěra na vzestupu.

Kukaččí dítě - ilustrační foto. foto: Shutterstock

To je celá maminka, ale oči má po tatínkovi, říká se běžně už v porodnici, když široké příbuzenstvo poprvé uvidí novorozence. A byť to na první pohled nemusí být patrné, nejpozorněji zkoumají tvář miminka otcové. Pátrají po své stopě. Matka je vždy jistá. Otce však mohou přepadnout pochyby, zda je dítě opravdu jeho a zda nebude vychovávat takzvané „kukaččí mládě“, tedy potomka, kterého žena počala s někým jiným.

Právě proto to příroda zařídila tak, že novorozenec je většinou trochu více podobný otci než matce, aby si muž mohl své otcovství potvrdit a o děcko se postaral. Jenže příroda si ponechala ještě zadní vrátka. S dokonalou podobou trochu šetří; to pro případ, že by dítě bylo cizího muže. Nepříliš jasné rysy zajistí, aby se miminka nezřekl muž, od kterého se očekává, že je bude vychovávat.

Byznys s pochybami

Po dvě desetiletí se tradovalo, že v rodinách po celém světě jsou kukaččí děti vcelku běžné. Serióznější studie uváděly, že každý desátý otec pečuje o dítě, které není biologicky jeho. Spousta menších a méně důvěryhodných výzkumů dokonce tvrdila, že kukaččích dětí může být víc než třicet procent. Nejnovější studie vědců Katolické univerzity v belgické Lovani z letošního jara ale ukázala, že se jedná o mýtus.

Zkoumali chromozom Y, který se předává z otce na syna. Pokud se tento chromozom u mužů se stejným předkem liší, znamená to, že se v nějaké generaci rodu objevil cizí muž. Vědci pátrali i hluboko v minulosti a přišli s překvapivým závěrem. Podvedených otců je mnohem méně, než se věřilo. Pouze jedno až dvě procenta.

Kde se tedy původní čísla o kukaččích dětech vzala? Za šíření mýtu může moderní genetika, tedy hlavně její komerční využití v podobně stále dostupnějších testů DNA na určování otcovství. Spousta výzkumů na toto téma přicházela právě ze světových klinik, na něž se obraceli pochybující muži. Jenže v tom je právě ten háček.

Potvrdit, či vyvrátit otcovství si nechávají obvykle ti pánové, kteří už mají nějaké podezření. Výsledkem je i statisticky vyšší počet odhalených kukaččích dětí. Komerční DNA laboratoře své výsledky pochopitelně rády prezentují. Zjednodušeně řečeno: čím víc pochybností, tím větší zisk.

Potom už jen stačí, když fakta přicházející z laboratoří podpoří romantické filmy, příběhy ze stránek bulvárních plátků či výzkumy o narůstajícím počtu nevěrných žen. Průzkum agentury STEM/MARK z letošního května odhalil nevěru u třiceti sedmi procent Čechů a Češek. Zatímco dříve se za záletníky považovali zejména muži (některé studie tvrdily, že si jich tu a tam „odskočí“ do jiné náruče až tři čtvrtiny), současné výsledky poukazují na to, že mezi nevěrníky jsou obě pohlaví zastoupena stejně.

Zázemí vítězí

V přírodě si samice vybírají protějšky s kvalitním genetickým materiálem, který pak předají potomkům. U lidí to funguje podobně, žena však ještě potřebuje, aby se muž postaral o rodinu a pomohl s výchovou. Muž sice může být dobře geneticky vybavený, ale také může mít tendenci předávat svých genů co nejvíc. Nemusí tudíž být ideální manžel a otec.

,,Za milence ženy mívají muže s testosteronem – dependentními znaky, alfa samce, zatímco doma na ně čeká muž, který je finančně zabezpečuje a u kterého mají jistotu a zázemí,“ komentuje sexuoložka Laura Janáčková.

Badatelé proto očekávali, že kukaččích dětí bude více a že na ně hojně budou narážet v dávnější minulosti, kdy neexistovalo tolik možností antikoncepce. Moderní genetika totiž dokáže vypátrat nevěru i po staletích.

Autoři již zmíněné belgické studie ale byli překvapeni zjištěním, že v průběhu času se počet „falešných otců“ nezměnil a že i v minulosti šlo o jedno až dvě procenta. Vědci si to vysvětlují tak, že hon za kvalitními geny není pro lidi, na rozdíl od zvířat, zas až tak výhodný. Se záletnictvím jsou totiž spojená rizika, že se nevěra provalí, v důsledku čehož se může rozpadnout partnerský vztah i rodina.

Za sexuoložkou Janáčkovou si ženy chodí pro radu, když čekají dítě s jiným mužem: ,,Klientka si uvědomila cenu svého manžela, že ho miluje a chce s ním zůstat, bála se ale, že pokud se mu svěří, opustí ji.“ Nakonec se rozhodla manželovi nic neříkat. Jsou stále spolu. Podle Janáčkové u mnohých žen převládne potřeba zajistit zázemí pro dítě a skutečnost zamlčí. ,,Musí však žít s pocitem zrady a lži. Nikdy neví, jak všechno dopadne a zda pravda jednoho dne nevyjde na povrch, třeba i léta po tom, co muž dítě vychovává,“ varuje Janáčková.

Muži neodpouštějí

Ženská nevěra pomalu přestává být tabu a oproti minulosti už ženám tolik nehrozí, že je společnost zavrhne. Díky možnostem antikoncepce se mohou také vyvarovat neplánovaného následku. Neznamená to však, že by ji muži více tolerovali. ,,Nevěra zraní jejich ego. Málokdy dojde k sebereflexi, že je žena třeba podvedla proto, že jí ve vtahu něco nevyhovuje,“ vysvětluje Martin Jára z Ligy otevřených mužů.

A dalším důvodem je právě hrozba, že vychovají kukaččí dítě. ,,Muž má zakódováno, že má zplodit potomka a předat své geny. V případě ženské nevěry se ale objeví pro něj zásadní riziko, že bude investovat svou energii a zdroje do cizích potomků,“ přidává biologické hledisko Janáčková.