19. prosince 2008 13:08 Lidovky.cz > Relax > Zajímavosti

Na Wall Street byli příliš chamtiví

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 137Diskuse
Jan Švejnar | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Švejnar | foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

NEW YORK/PRAHA Kandidát na prezidenta Jan Švejnar o tom, proč v USA pozve chudý člověk bohatého souseda na kávu, kam povede finanční krize a proč vyhrál americké volby Obama a ty české sociální demokraté.

LN Amerika je v nejhorší kreditní krizi za 100 let. Jak situaci vnímáte vy?
Je to jistě nejhorší krize od velké deprese ve 20. až 30. letech minulého století. Ta přitom tehdy nebyla tak velká a komplikovaná, jako je ta současná. Zatím se finanční krize teprve začíná přelívat do zbytku ekonomiky. Nejsme tudíž nyní schopni říci, zda nás čeká velká ekonomická krize, nebo jen podstatná recese.

LN Americká vláda přišla s intervencí 700 miliard dolarů na záchranu finančních institucí. Část kongresmanů ale odmítala, aby stát do soukromého sektoru zasahoval, druhá zase argumentovala tím, že intervence odvrátí kolaps amerického hospodářství. Na kterou stranu byste se přiklonil?
Finanční sektor se liší od zemědělského či průmyslového tím, že když přestane fungovat půjčování, je zbytek ekonomiky omezen. Proto se teď vláda snaží docílit toho, aby finanční sektor opět fungoval. Ten je potřeba zachránit, systém prostě kolaboval. V nejhorší fázi si už například lidé v Tokiu nemohli přes noc půjčit peníze z Londýna a ani jedna banka v New Yorku nepůjčovala jiným bankám v témže městě. Na tomto pohybu peněz přitom stojí nejen ekonomika USA, ale vůbec celého světa. Jan Švejnar

LN Americká vláda ale pomáhá těm, kteří krizi způsobili, neboli jejich nezdar platí daňoví poplatníci.
Přesně tak. Není důvod, aby investoři, kteří nyní jako první přicházejí o peníze, ale také obrovské peníze vydělali, nemohli přijít o svůj pátý dům či třetí jachtu. Podnikatelské riziko spočívá přece i v tom, že nemusíte uspět. Na druhou stranu jde o to, jak docílit, aby nebyl ohrožen celý systém, jehož jsou tito investoři součástí. Domnívám se, že přístup by měl být následující: Vezměte si například největší americkou pojišťovnu AIG, která se kvůli hazardnímu chování jedné ze svých sekcí dostala na pokraj bankrotu. Tato pojišťovna je tak velká, že by její krach mohl ohrozit celý finanční systém. Americká vláda do ní tudíž kapitálově vstupuje a stává se částečným vlastníkem. Vstup by však měl být takový, aby akcionáři AIG tratili a daňový poplatník byl vystaven co nejmenšímu riziku. Dojde tedy k určitému dočasnému znárodnění, protože vláda pro daňové poplatníky kupuje akcie, jejichž hodnota je ale přitom nízká. Poté, co začne systém znovu fungovat, půjdou ceny těchto akcií nahoru. V tu chvíli by se jich vláda měla zbavit, aby nedošlo k dlouhodobému znárodňování. V principu by tedy daňový poplatník neměl tratit, protože by se mu vrátily peníze z prodeje těchto akcií. Detaily vládní pomoci se ale stále vyjasňují a vede se o tom velká a složitá debata.

LN Kde hledat důvody finanční krize?
Když to řeknu zjednodušeně, na začátku tohoto desetiletí americká centrální banka snížila úrokovou míru. Hypotéky se tak staly mnohem dostupnějšími i pro nižší vrstvy obyvatelstva. Došlo také k finančním inovacím, které většímu počtu rodin umožnily získat půjčky. Říkalo se tomu „teaser“ (lákavé) hypotéky. Tedy hypotéky, které potenciálního klienta doslova dráždí svou dostupností. Každý si je mohl dovolit, protože první rok měly velice nízký či nulový úrok. Poté se úrok zvyšuje, krátkozraký člověk se na to ale nedívá. Vidí jen ten dům.

LN Hlavní potíž ale zřejmě vězí ve změně systému financování hypoték...
Ano. Dříve banka hypotéku držela a dohlížela na to, aby ji daná rodina či člověk opravdu splatil. Změnou se stalo, že banka mohla tuto hypotéku prodat někomu jinému, za její splatnost ale už přitom nebyla zodpovědná. Banka si jen vzala poplatek za zprostředkování s vědomím, že zodpovědným za hypotéku je ten, kdo ji od ní koupil. Nastává morální hazard, banka se nesnaží mít menší a kvalitnější počet hypoték. Naopak. Snaží se jich nasekat co nejvíc a rychle je prodávat někomu dál.

LN Amerika vytvořila největší střední třídu na světě. Mnozí tu ale bojují o přežití. Neujel USA vlak v porovnání s Evropou, kde nejsou takové sociální rozdíly a střední třída žije relativně v pohodě?
Rozdíl vidím v zadluženosti. Celá americká ekonomika žije na dluh. Je zcela normální, že si v 25 letech koupíte dům s třicetiletou splátkou. Výhoda je v tom, že můžete ten dům používat celý život a nemusíte léta čekat, než si na něj skutečně vyděláte. Na druhé straně, střední třída žije zpočátku nad svou úroveň, splácí to vlastně ze svých budoucích příjmů. Systém je zranitelný, pokud dojde k finanční krizi. V Americe je ještě nutné brát v úvahu její velkou toleranci k sociálním rozdílům. Tady se běžně stává, že chudý člověk pozve svého bohatého souseda na kafe. Když věci trochu zjednodušíme, tak se dá říci, že si Američané vzájemně přejí, každý totiž doufá, že také třeba jednou zbohatne, a uskuteční tak svůj americký sen. Evropa se více přiklání k rovnosti, bohatý člověk je podezřelý, panuje tu větší závist. Amerika vyznává rovnost příležitostí, jinými slovy: on uspěl, protože každý jsme strůjcem svého štěstí. Přístup Evropy je ve stylu: on uspěl, protože měl lepší výchozí pozici, konexe... Jan Švejnar

LN Nezačínají Američané uvažovat evropsky? Mnozí kritizují chamtivost boháčů, která byla ještě před pár měsíci všeobecně přijímána jako přirozený způsob dosažení úspěchu.
Svým způsobem ano, ale jde o to, že tihle lidé z finančních institucí porušili pravidla fair play. Ratingové společnosti měly říci, že hypotéky jsou substandardní, ale ony to neřekly. Jedna věc je chamtivost v rámci maximalizace zisku, ale v mantinelech právního systému. K tomu ale došlo, proto se Američané tak strašně rozčilují. Mají pocit, že lidé na Wall Street jednoduše podváděli. Že byli příliš chamtiví.

LN Vidíte na krizi něco pozitivního?
V každé krizi je určitá katarze, ale je to nákladné a bolestné ponaučení.

LN Jaké finanční či politické překvapení nás, podle vašich odhadů, může čekat v příštím roce?
Recese, která na nás dolehne, může být horší, než si představujeme.

LN Komunisté, včetně těch českých, si nyní mnou ruce. Je snad kapitalismus u konce?
Kapitalismus je strašně houževnatý a pružný systém, objeví se v jiné podobě. Bude to ale pořád kapitalismus. Dovedu si v USA představit dočasné zásahy státu, vláda třeba koupí nějaký podnik, aby ho následně zase prodala. Zůstaneme ale v globálním světě, kde vládne tvrdá konkurence. S neefektivní ekonomikou to bude mít každý stát těžké.

LN Obama sice chce snížit daně lidem, kteří vydělávají méně než čtvrt milionu dolarů ročně, zatíží ale vyšší daní firmy, jež se lehce přes tuto částku dostávají. Nemůže dojít k tomu, že je vyšší daň donutí šetřit, a tedy propouštět? O práci by tak mohli přijít lidé, kterým Obama snížil daň a pomohl jim...
Ano, je to tak. Obama říká, že přes 90 % malých podniků vydělává pod 250 000 ročně. Vyšší daň proto zasáhne jen velmi malý počet firem. Ty jsou ale již tak zkušené, že ani pro ně by to nemělo být příliš tvrdé. Pokud to danou společnost přece jen zasáhne, nebude jí hrozit, že by skončila, protože se rázem dostane pod hranici 250 000 a bude mít nárok na úlevy. Obama chce podpořit nové podnikatele, kteří začínají od píky. Pokud se postupně dostanou nad tu hranici, tak už jsou machři, kteří vědí, co dělat.

LN Kde vezme Obama peníze na své programy? Mluví o snižování daní, na druhé straně vyhlašuje, že dá miliardy na obnovitelné zdroje.
Je jasné, že si Obama stejně jako McCain připravili fiskální plány, které už teď nejsou reálné. Finanční krize nás posunula jinam. Myslím si proto, že Obama skutečně celou řadu výdajových projektů odloží. Zřejmě ale bude chtít pracovat na obnovitelných zdrojích. Očekávám, že se bude snažit přistoupit na Kjótský protokol. Na reformu zdravotnictví mít ale peníze asi nebude. Každopádně, jak už jsem řekl, peníze by mohl získat právě včasným prodejem akcií dnes „znárodněných“ finančních institucí.

LN Faktem je, že daňové zatížení je dnes v Americe nerovnoměrné. Jak je například možné, že miliardář Warren Buffet platí menší daně než jeho sekretářka?
Hrají v tom roli daňové úlevy a úniky. Buffet jako investor může takzvaně daňově deklarovat ztráty a zisky. Když to správně nasadí, nemusí platit vůbec žádné daně. Také je nutné připomenout, že Bush do velké míry osvobodil lidi od daně z dividend. Amerika nyní více zdaňuje příjem z práce než z kapitálového trhu. Obama to chce změnit. Myslím, že je to správný přístup. Něco takového zdůrazňuji i v kontextu České republiky, a to už téměř 20 let. Myslím si, že by bylo lepší, kdyby se snížila daň z příjmů a zvýšila například daň z nemovitostí. Snížením daně z příjmů se stimuluje práce, protože si člověk může nechat více nezdaněných korun. Na druhé straně by došlo k efektivnímu využívání nemovitostí. Vyšší daně například majitele vily donutí alespoň k tomu, aby její část pronajal.

LN Jak odolná je česká ekonomika vůči finanční krizi?
My máme obrovské štěstí v tom, že naše banky a finanční instituce nebyly zapojeny do té hypoteční hry. První vlna nás tedy neohrozila. Velký problém finanční krize spočívá totiž v tom, jak už jsem řekl, že nikdo nikomu nepůjčuje. Naše banky jsou přitom založeny na tom, že si tam lidé ukládají úspory. Naše banky tak mají vlastní peníze a nemusejí si půjčovat. U nás má navíc hypotéky zhruba 20 % populace, jen pro srovnání, v západní Evropě je to tak 60 %, v Americe 90 %. V Čechách je tedy vývoj tak pomalý, že v tomto směru nejsme ohroženi.

LN Tedy žádné špatné zprávy?
No, horší část příběhu je v tom, že šoky se přenášejí. Západní Evropa a USA zpomalily tempo růstu a jsou již nyní v recesi, takže se zmenšuje poptávka. Nevýhodou české ekonomiky je, že je velmi otevřená, náš vývoz činí přes tři čtvrtiny toho, co vyrobíme. Recese nás tedy určitě ovlivní. Stačí se podívat na Škodovku, která již zpomaluje výrobu.

LN Jaká je atmosféra v USA od zvolení Obamy prezidentem? Opadá vzrušení, nebo naděje pomáhá lidem překonat finanční krizi?
Zatím většině lidí pomáhá naděje, že Obama ukončí finanční krizi a přispěje ke zlepšení ekonomické situace. Nicméně je pravda, že Obama tuto naději nebude schopen zcela splnit a bude potřeba snížit reálná očekávání.

LN Co si o Baracku Obamovi myslíte?
Obama je inteligentní, charismatický, noblesní. Je význačný i v tom, že je vyrovnaný. Nenechal se vykolejit, udržel si svůj styl, způsoby. Ostatně se od něj očekává, že jako prezident v krizovém období udrží nervy na uzdě. Představuje ale také skupinu částečně úspěšných lidí, kteří si prošli mnohým, ale nikde nezůstali příliš dlouho. Obama a jemu podobní lidé nasbírali řadu zkušeností, ale mají jednu slabinu: nejsou identifikováni zcela jasně s jedním místem, jedním zaměstnáním. Nestačili dozrát. Těchto lidí v jeho věkové skupině je nyní v Americe spousta.

LN Čím je taková fluktuace způsobena?
Je to nový styl profesionálního postupu – větší šířka, menší hloubka.

LN Člověka Obamova kultivovanost zaujme. Myslíte si, že občanští demokraté prohráli komunální volby i kvůli svému hulvátství?
Během své kampaně jsem prosazoval, abychom vedli politický diskurz na vyšší úrovni. Abychom nebyli tak černobílí, více diskutovali, snažili se nacházet společné body. Nedivím se proto, že jsou lidé nabroušení, protože vidí neurvalost a neomalenost. Je to asi také tím, že jsme mladá demokracie, potřebujeme vyspět. Myslím, že lidé letos ODS svým způsobem potrestali i za její projev. ODS však především nedostatečně vysvětlila své reformy.

LN Drtivě tak zvítězila ČSSD. Za nynější politické konstelace byste tak měl větší šanci dostat se na Hrad...
To nevím. Sociální demokraté mají sice více senátorů, na druhé straně ale neuspěl střed politického spektra. To považuji za poněkud nešťastné, protože to polarizuje situaci mezi dvěma velkými stranami.

LN O funkci prezidenta se ale stále chcete ucházet. Oslovíte ČSSD?
Je předčasné o tom mluvit. Moje motivace se ale v tomto směru nezměnila, prezidentství beru jako službu národu. Jsem však také pragmatik, takže do toho půjdu, pokud bude mít moje kandidatura smysl. Nemá cenu spekulovat, všechno se může změnit – politické rozložení, nebo bude třeba schválena přímá volba, kdo ví. Jan Švejnar s Václavem Klausem při prezidentské volbě.

LN Nepříčí se vám ale slova Jiřího Paroubka, který spolupracuje a chce dokonce vládnout s komunisty?
Komunisté jsou dnes reprezentováni od radnic až po místopředsedu Poslanecké sněmovny. Lidé si musejí uvědomit, že jsou velkou silou, která tu při každých volbách je, a že je potřeba si položit otázku, jak by se museli zreformovat, aby byli široce přijatelní ve vládě – za jakých podmínek se mohou stát státotvornou stranou. Mělo by dojít k velkému národnímu diskurzu, který proběhl například po válce v Německu nebo v Jižní Africe po letech apartheidu. Proto jsem v květnu na programovém sjezdu sociální demokracie zdůraznil, že za současné situace by úzká spolupráce s komunisty nebyla pro ČSSD prospěšná. 

LN Takže vám by nevadilo, kdyby České republice komunisté vládli?
No tak to určitě. Nesmějí to být komunisté, na které jsem historicky zvyklý. Protože komunismus je společně s fašismem jeden z nejohavnějších režimů, který jsme zažili. Je tu ale otázka, jestli jsou čeští komunisté schopni transformace tak, aby v demokratické společnosti působili konstruktivně. Když se podíváme do Ameriky, tak komunisté mají pověst lidí s destruktivním přístupem k demokratické společnosti.

Eduard Freisler, dopisovatel LN v USA
  • 137Diskuse