Zmíněné období se na severu označuje jako římská doba železná, kdy Římská říše ovládala velkou část evropského kontinentu a ovlivnila i skandinávskou kulturu. Vliv Římanů se projevil rovněž na způsobu, jakým Skandinávci v té době pochovávali své mrtvé.
Jednou ze změn byl zvyk pohřbívat zemřelé s různými druhy zvířat, přičemž nově zavedené domestikované husy a slepice byly zvlášť význačným symbolem společenského postavení, uvedl časopis ScienceNordic.
Pohřbeni s drůběží
„Před Kristem tyto druhy drůbeže nemáme, takže jsou jasně spojeny s římským způsobem života a vnímáním společenského postavení. V Římské říši byly slepice a husy běžným pohřebním darem, zatímco v Dánsku to byly nové a exotické druhy,“ řekla časopisu Anne Birgitte Gotfredsenová z Dánského muzea přírodní historie při Kodaňské univerzitě.
Gotfredsenová zkoumala kosti zvířat z hrobů a zjistila, že jen několik osob bylo pohřbeno s husami a slepicemi. Hroby, v nichž se našly kosti slepice, obsahovaly zároveň také poměrně cenné předměty. Ale pouze v hrobech, v nichž byly odhaleny kosti husy, se našlo drahé, dovezené římské zboží, upozornila Gotfredsenová.
„Tito ptáci byli určitě vzácní a v této době nenacházíme jejich pozůstatky v běžném domácím odpadu. Vidíme je jen jako celá zvířata v souvislosti s rituály či v hrobech,“ podotkla Gotfredsenová. „Platí také, že čím více druhů zvířat bylo v hrobě, tím vyšší společenské postavení měl pohřbený člověk. Není pochyb o tom, že materiální vyjádření statusu se změnilo v souladu s římskými tradicemi,“ dodala.
„Nové pohřební obřady jasně svědčí o kontaktech s Římany a s přijetím jejich zvířat. Jsou zde dokonce jisté náznaky, že lidé (v Dánsku) v té době začali, jako Římané, pořádat pohřební hostiny. Měnil se celý životní styl,“ uvedl archeolog Mogens Bo Henriksen, kurátor Muzeí města Odense.
Husa byla v kultuře Římanů považována za posvátnou; reprezentovala hlavní bohyni starověkého Říma Juno.
