„To není pravda. Hubeným jako vy je zima, mojí manželce je taky furt zima. A tady pán je starej, starejm je pořád zima,“ shrne situaci. Příští cestu se od kolegyně dozvím, že v zimě je v českém vlaku zima, protože je to nějak „blbě nastavený centrálně“ a „starý“.
Teď už jsem poučená a vím, že kromě „blbě nastavenýho“ topení, je tu taky často nefunkční klimatizace v létě a nechutné záchody (Kryštof už ví, že se nesmí ničeho dotýkat). Už dva roky jsem totiž se synem pravidelnou cestující v mezinárodním rychlíku na trase Praha – Berlin - Praha. Vlakem jezdím právě hlavně kvůli dítěti: nesnáší dlouhé jízdy autem, vlaky miluje (bezvýhradně)!
Neuškodilo by, kdyby v úseku stejně jako u vnitrostátních linek fungovala konkurence. Za plnou cenu za lístek, který beze slevy stojí skoro 3 tisíce, si představuju lepší služby. Takové najdu ale pouze v rakouském spoji Vindobona (vše funguje a je tu čisto). Naopak vím, že třeba s maďarskou „Hungarií“ si nepolepším.
Češi si ale reputaci snaží napravit v jídelním voze. Tady nesmíme nikdy chybět, je to jeden z našich rituálů, díky kterým cesta utíká. Jídelníček znám nazpaměť. Kryštof si dává vždy palačinky a jablečný džus. Jídelní vůz se ale pyšní speciálním menu, které se střídá podle ročních období a je postavené na moderní české gastronomii. Největší specialitou jsou tu ale bohužel „dvojí ceny“- český vývozní artikl, se kterým jsem se v zahraničí nesetkala. Na území ČR máte jídlo i pití zhruba o polovinu levnější než v Německu. („Co je na tom blbýho, že chceme českým lidem ušetřit?“).
Deník matkyVeronika Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté přešla do České televize, kde působí doteď jako reportérka a moderátorka. Ve volném čase se věnuje psaní a synovi Kryštofovi. |
„Blbýho“ je na tom třeba to, že všichni zasvěcení – nejenom český lidi- jako stádo poslušně objednávají minerálky, dokud vlak nedorazí do Děčína. Tam totiž začínají ony „české ceny“. Rozdíl v sumách je opravdu impozantní a nelogický. Třeba letní salát si v 17:36 v Bad Schandau objednáte za 238 korun, ale už v 17:53 v Děčíně vás stojí 99 korun, víc než o půlku míň (a věřte, že za těch 238 fakt nestojí). Cider si dáte v Německu za 89, v Česku za 35, krůtí prsíčko za 269, v Česku za 152…. Proč proboha?
Ceny jsou nastavené jako jakési „happy hours“, ale časem se neřídí. Když má spoj zpoždění, čekáte, až dorazíte do Děčína. Přes to prostě „nejede vlak“. Stane se sice, že vám „hodný číšník“ napočítá nižší ceny i v Německu, nicméně syn už ví, že „do jídelního“ se chodí až v Děčíně. A tak zatímco on se těší na své palačinky, mně je trapně před zmatenými turisty. Dojem spraví jen výhled na nádhernou krajinu Česko – saského Švýcarska.
I přesto pořád jezdíme do Berlína rádi vlakem, jen si v zimě bereme deku, v létě chladící vodu ve spreji, dezinfekční ubrousky….a objednáváme si až v Děčíně. Tak na to myslete, pokud se sem vypravíte s dětmi na letní výlet
