Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nakupování připomíná lov kořisti

Věda

  17:41
PRAHA - Ať už hledáme klíče od auta, které jsme doma vytrousili z kapsy, nebo bloudíme mezi regály a vybíráme vánoční dárky, nepohybujeme se úplně nahodile. Nejjednodušší by bylo postupovat podle tzv. Brownova pohybu (pojmenovaného podle botanika žijícího v 19. století), tedy pomalu a neuspořádaně pronikat do prostoru, podobně jako molekuly inkoustu, které spadly do vody.

Nakupování v supermarketu. foto: Stanislav Honzík Lidové noviny

My se ale pohybujeme podle složitějšího schématu, které jsme zdědili po pravěkých předcích. Tvrdí to alespoň teorie, o níž nedávno informoval časopis New Scientist. Při hledání uděláme několik drobných krůčků na malém prostoru, a když ve svém hledání neuspějeme, „skokem“ se přesuneme o kus dál, kde pokračujeme v drobných krůčcích. Pak následuje další skok...

Toto schéma náhodného pohybu dostalo pojmenování „Lévyho let“, případně „Lévyho model“ podle francouzského matematika Paula Lévyho. Statisticky je tento způsob hledání úspěšnější: při stejném počtu kroků prohledáme větší oblast.

Podle Lévyho modelu se pohybují mnozí živočichové při hledání potravy – i když se počet a délka jejich dlouhých a krátkých kroků liší podle toho, o který druh jde a jaký typ potravy shání. Nicméně znaky této strategie vypozorovali biologové například u čmeláků, albatrosů, ale také u sobů nebo slonů.

Americký archeolog Clifford Brown z Florida Atlantic University v Boca Raton přišel s myšlenkou, že by se podobně mohli pohybovat také lidé – pravěcí lovci a sběrači, kteří hledáním trávili spoustu času a na tom, zda uspějí, přímo záviselo jejich přežití. Jejich pohyb už přímo sledovat nemůžeme. Brown ale zkoumal africký kmen Sanů-!Kungů, kteří žijí v poušti Kalahari.

Až do roku 2002 (kdy byli přesunuti do rezervace, aby uvolnili prostor těžbě diamantů) migrovali a žili tradičním způsobem lovců-sběračů podobně jako naši pravěcí předci. K hlavním zdrojům jejich potravy patřily ořechy stromů mongongo, které v poušti rostou nepravidelně – ve skupinkách u ložisek podzemní vody.

Brown studoval záznamy amerického antropologa Johna Yellena, který se Sany-!Kungy v roce 1968 strávil půl roku. Podle jeho poznámek sestavil Brown mapu, z níž vyplývá, že Sanové se během šesti měsíců 37krát stěhovali a pohybovali se podle Lévyho modelu. Provedli celkem 37 „skoků“ do nových tábořišť, kolem nichž hledali ořechy „drobnými kroky“. „Tohle schéma se naučili používat, protože zjistili, že je při daném rozložení potravy v poušti nejvýhodnější,“ soudí Brown.

Rychlý příchod zemědělců
Teorii Lévyho modelu u pravěkých lidí podporují do jisté míry také výzkumy profesora Marka Zvelebila, českého archeologa působícího na Sheffieldské univerzitě ve Velké Británii. Ten nezkoumá sezonní migrace za potravou, nýbrž šíření celé populace, konkrétně příchod prvních zemědělců do Evropy. Přestože někteří odborníci upozorňují, že migrace a šíření populací (zvířat i lidí) se řídí rozdílnými pravidly a strategiemi, některé znaky se shodují.

Žabím skokem mezi regály„Debata o tom, zda lidé kolonizují nová území postupně a jednotvárně, tedy difuzně, nebo podle Lévyho modelu, začala mezi archeology v 80. letech minulého století a pokračuje dodnes,“ říká profesor Zvelebil. „Nicméně výzkumy moje a mých kolegů naznačují spíš druhou možnost. Hovoříme o tzv. pionýrské kolonizaci neboli kolonizaci žabím skokem,“ uvádí český archeolog.

Kdyby se měli první zemědělci šířit difuzně, hnáni jen populačním tlakem, postupovali by přibližně rychlostí jeden kilometr za rok. „Výzkumy ale ukazují, že v mnoha oblastech, například ve Středomoří, se zemědělství šířilo mnohem rychleji, za rok postoupilo o pět až deset kilometrů. Během 300 až 600 let se dostalo z dnešní jižní Itálie až k portugalskému pobřeží Atlantiku,“ upozorňuje profesor Zvelebil.

Stejně rychle se neolitičtí rolníci šířili také ve střední Evropě. Zhruba před 5500 až 5700 lety se poprvé objevili v západním Maďarsku poblíž Balatonu a za pouhých 200 let se dostali až k Porýní.

„Lidé optimalizují své zisky a postupně zjistili, že je tento druh pohybu výhodnější. Významnou roli v migraci žabím skokem hrají také informace, které lidé shromažďují o místech, kam se chtějí vydat,“ vysvětluje profesor Zvelebil.

První zemědělci proto podle něj vysílali pionýry na průzkum nových území, nebo navazovali kontakty s místním lovecko-sběračským obyvatelstvem. Cenné informace o nových regionech, kam se později komunita „žabím skokem“ přestěhovala, zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného přesunu.

V některých případech nešlo jen o přesun, ale také o rozvinutí kontaktu a nacházení partnerů mezi místními obyvateli, kteří od zemědělců „odkoukali“ nové metody. „Zatím máme předběžné výsledky, ale s kolegy nyní pracujeme na výzkumu, který dokládá právě takový kontakt prvních zemědělců s místními lovci a sběrači,“ říká profesor Zvelebil.

Archeologové provádějí biochemické analýzy kosterních nálezů z Vedrovic na jižní Moravě, jednoho z prvních známých sídlišť zemědělců ve střední Evropě. Další tým podobně zkoumá jiné naleziště v Německu. Z rozborů vyplývá, že mladí muži ze zemědělských komunit se obvykle přiženili k místním lovcůmsběračům a založili s nimi novou zemědělskou komunitu.

Clifford Brown se domnívá, že strategie Lévyho modelu by mohla pomoci také při hledání dosud neodhalených archeologických nalezišť. Marek Zvelebil s ním souhlasí jen částečně. „Hledáním pravěkých sídlišť se zabývá tzv. krajinná archeologie. Je sice možné do ní začlenit i Lévyho model, ale jinak jsou její metody už mnohem pokročilejší,“ říká. Odborníci se nespoléhají pouze na náhodná hledání. Zkoumají také přírodní podmínky dané oblasti, současnou i dávnou hydrologickou síť a další faktory, které měly vliv na to, kde pravěcí lidé stavěli svá sídliště.

Lov v ulicích
Archeologické nálezy z doby kamenné i antropologické studie kmene San-!Kung překvapivě souvisejí s naší každodenní realitou. Britský architekt Alan Penn z University College London přišel s teorií, že i lidé, kteří hledají určité zboží, se pohybují podle Lévyho modelu.

Jeho studentka Farah Kazimová sestavila software s naprogramovanými agenty, kteří se pohybovali podle schématu: tři krátké kroky a jeden dlouhý skok ve směru zorného pole. Agenti, kteří měli za úkol hledat stejné zboží, se postupně začali shlukovat k sobě. Podobně se podle Penna shromažďují také lidé se stejnými potřebami.

„Není to nic nového, v každém středověkém městě najdete například Kovářskou nebo Jirchářskou ulici,“ podotýká docent architekt Roman Koucký. „Mělo to pragmatické nebo hygienické důvody,“ dodává.

Stejně jako mezi lovci-sběrači hrají i tady předběžné informace důležitou roli pro úspěšné získávání hledaných zdrojů. Pokud lidé už předem vědí, ve které ulici se určité zboží prodává, vydají se do ní – ve více obchodech mají větší šanci nakoupit přesně podle svých představ. Zákazník je spokojený, že po zboží nemusí pátrat po celém městě. „Souvisí to s tím, že člověk je od přírody tvor líný a pohodlný,“ říká český architekt.

„Zdálo by se logické, že obchodníci se stejným zbožím v jedné ulici musí zkrachovat, ale opak je pravdou,“ vysvětluje Roman Koucký. Nikdo z obchodníků totiž nenasadí výrazně nižší ceny, protože by ho ostatní „vyštípali“. „Navíc je nakonec jedno, ve kterém obchodě si zboží koupíte, protože zákazníků přijde víc a pravidelně se rozdělí do všech obchodů, takže vydělají všichni,“ dodává český odborník.

Stejný princip funguje také na tržištích. Prodavač okurek svůj stánek nepostaví mezi hrnčíře a ševce, ale mezi ostatní prodejce zeleniny. Ví, že tam s největší pravděpodobností zamíří zákazník hledající zboží, které mu právě on může nabídnout. V ideálním případě by měly stejně fungovat také supermarkety, které jsou v podstatě zastřešeným trhem.

„Bohužel mnohé obchodní řetězce mají zatím právě opačnou strategii a dělají zákazníkům naschvály. Pravidelně přemisťují regály s jednotlivým zbožím, aby lidé v obchodě bloudili a nakonec nakoupili i zboží, pro které původně nepřišli. Je to „trh náhody“, který není postaven na stálém zákazníkovi,“ říká architekt Koucký.

Tato strategie se ale podle něj mnoha lidem protiví a dávají proto postupně přednost nakupování přes internet. Tam mohou cíleně sáhnout jen po věcech, o které mají zájem. „Řada lidí je unavená neustálým obtěžováním reklamou, chozením a sháněním, takže jdou rovnou tam, kde vědí, že zboží najdou. Podle mého názoru budou muset kamenné obchody tuto strategii časem přijmout, aby zůstaly konkurenceschopné. Vzniknou například i obchodní domy na tak netypické zboží, jako jsou auta různých značek,“ poznamenává Roman Koucký.

Plánování zabíjí město
Alan Penn přišel s myšlenkou, že by se Lévyho model mohl využít také při plánování budoucí zástavby – v jedné ulici se postaví kavárny, v jiné obchody s elektronikou a podobně. Roman Koucký s ním ale nesouhlasí: „Pokud se obchody s podobným zbožím spontánně shromažďují v jedné oblasti, je to v pořádku. Když je ale předem naplánujeme, nemusí rozmístění obchodů odpovídat skutečným potřebám města. Pro nás to příliš připomíná nedávnou dobu centrálního řízení.“

Právě tzv. zónové plánování podle něj ničí města, která by měla zůstat živým organismem. Strategie umístit výrobu do jedné čtvrti, rekreační zóny do další atd. se ukázala být nefunkční, protože produkuje velké množství dopravy. „Je hezké bydlet v tzv. čisté obytné zóně, kde vás nebude nic obtěžovat. Ale když zapomenete koupit rohlíky, musíte sednout do auta a jet pro ně přes půl města,“ říká Roman Koucký.

Monofunkční zóny podle jeho slov mohou fungovat v měřítku ulic, jak dokazují právě středověká města, ale přenášet je na celé městské čtvrti, jak se o to ve 20. století pokusilo direktivní plánování měst, je pro město zhoubou.

Původní středověký model dnes podle docenta Kouckého nahrazují periferní obchodní domy. „Nejsou ničím víc než pokusem o zastřešenou ulici, případně vícepatrovou,“ říká. Snaží se dát zákazníkům pocit, že je v pořádku, aby autem ujeli desítky kilometrů, protože nyní se ocitli ve „svém“ prostředí, kde naplní všechny své potřeby. To vše v měřítku „starého města“ a v dokonalém prostředí. Také v tomto případě funguje Lévyho model – lidé vyrazí z domova a „skokem“ v autě nebo městkou hromadnou dopravou se dostanou na místo, kde se malými krůčky vydají na lov.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!