Online hry umožňují prostřednictvím internetu konfrontaci nebo spolupráci s jinými skutečnými hráči, nejen s umělou inteligencí počítače. Z výzkumu mezi členy herní komunity plyne, že hry mohou zlepšit náladu nebo ulevit od starostí, stejně jako knihy, hudba a televize.
Dlouhé dojíždění za prací škodí zdraví, navíc se zvyšuje riziko obezity |
„Hry samotné můžou za vznik závislosti minimálně. Pokud se někdo do problémů dostane, je to spíše proto, že k tomu měl psychologické předpoklady. Ne proto, že by hrám nešlo odolat,“ uvedl vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka.
Také obavy, že hráči přenesou násilné jednání z počítačové obrazovky do ulic, je prý potřeba mírnit. „Hra uživatele nijak neovládá. Pokud se něco takového stane, dotyčný by to velmi pravděpodobně udělal i bez toho, že by špatné jednání viděl v počítači,“ domnívá se Blinka. Pobyt ve virtuální realitě hry někdy pomáhá překonat složitou životní situaci, například když mladí lidé přecházejí z jednoho stupně školy na druhý a jejich sociální okolí se proměňuje. Až nadměrný a dlouhodobý pobyt u počítače může uškodit sociálnímu životu a zdraví, které utrpí nedostatkem čerstvého vzduchu a pohybu. Ani tehdy ale ještě nutně nemusí jít o závislost.
Výzkum bude pokračovat se závislými
Psychologové budou ve zkoumání náruživých hráčů pokračovat. Proto hledají takové, jimž jejich koníček už přerostl přes hlavu a chtějí se léčit, případně se už léčí. Protože závislost na hrách zřejmě přibude jako nová psychiatrická diagnóza, chtějí výzkumníci svou prací pomoci nejen závislým hráčům samotným, ale i terapeutům, kteří teprve hledají vhodné způsoby léčby. Zájemci o účast v další fázi výzkumu se mohou hlásit na e-mailu lukasblinka@gmail.com.
Nové typy závislostí zkoumá více akademických pracovišť v Česku. Odborníci z první lékařské fakulty Univerzity Karlovy tento týden uvedli, že až pět procent dětí v Česku je závislých na hraní počítačových her, chytrých telefonech či sociálních sítích, případně má s jejich používáním vážný problém. V Česku je prý málo preventivních programů, v nichž by si školáci posílili seberegulaci.
