U zrodu netradičního venkovského muzea s názvem Stodola krásných krámů stála Jaroslava Stehnová, která expozici s pomocí manžela a přátel sestavila a provádí v něm. Staré věci sbírá od mládí. "Lidé tomu říkají krámy, ale mně se to vždycky líbilo," zdůvodnila pojmenování muzea.
Expozice je zaměřená na venkovská řemesla, ale nabízí i pohled do vesnických domácností s kredencemi a obrázky svatých nebo do venkovské školy s dřevěnými lavicemi, které měly drážky na pera a zapuštěný kalamář na inkoust. Některé předměty pamatují první světovou válku. Jeden kout je věnován technickým vymoženostem, jichž tehdy začalo přibývat - třeba rádiím, fotoaparátům, žehličkám a budíkům.
Starší návštěvníci najdou mezi stovkami exponátů řadu věcí, které vídali u svých rodičů nebo babiček. U některých se ale i oni určitě zastaví s podivem. Málokdo asi viděl dřevěnou pračku na kliku, přístroj na pražení kávy či boty s dřevěnou podrážkou, které se používaly v kovárně, aby na hliněné podlaze nezábly nohy.
Mezi několika stovkami obyvatel malé vesnice nedaleko Chotěboře se před 60 lety vyskytovala celá řada řemeslníků. "Máme tady pumpaře, zedníka, elektrikáře, kováře, ševce, řezníka, tesaře, truhláře, švadlenu, košíkáře," vyjmenovala Stehnová. V muzeu ale řemesla nepřipomínají jen nástroje - každý obor má svůj příběh se jmény, často i pracoviště s dobově oblečenou figurínou v životní velikosti.
Nejlépe se autorce výstavy asi sestavovala kovárna, kterou měl ve vesnici její otec, Václav Pavlíček. Po něm podědila lásku k černému řemeslu a sama se v dílně po otci jako koníčku kovařině věnovala. Ševci tady byli dva.
"Soused byl taky švec, starý děda, vysedával s faječkou u stodoly, tak jsem ho tady tak udělala," vypráví Stehnová. "Řezník, to byl pan Krulík. Tohle je po mém tchánovi, on byl holičem," postoupila k dalšímu výstavnímu místu s jednoduchými železnými kulmami, strojky na holení a kůží na broušení břitev.
Stehnovi nejprve uspořádali výstavu starých předmětů. "Lidem se to hrozně líbilo a začali nám nosit věci, které měli doma na půdě, tím se sbírka rozšiřovala. Teď už toho máme tolik, že se nám to nevejde ani do té stodoly," usmála se průvodkyně. Stavbu, v níž dřív družstevníci šrotovali obilí, občanskému sdružení Stodola krásných krámů přenechal obecní úřad. Na úpravách dobrovolníci odpracovali přes 2000 hodin.
"Manžel je učitel. Loni o prázdninách tady začal pracovat, udělal podlahu, obložení," zavzpomínala Stehnová. Ona sama vytvářela dřevěné figuríny a různé makety, včetně vepříka v neckách či bochníku chleba na dobově prostřeném stole. Oba manželé se pak nezastavili skoro až do konce roku.
"25. prosince jsme otevírali," shrnula. Kvůli expozici vzniklo ve stodole nové patro. Spodní část budovy ještě čekají úpravy, chystá se tam expozice zemědělství. Další výstavní místnost přibude v někdejší obecné škole. Tam budou i staré dokumenty, včetně fotografií a školních kronik.
