Vymysleli například vonnou lázeň, tedy koupel ve vodě doplněné o nejrůznější vonné oleje, které si posléze aplikovali i do podpaží. Přišli také na to, že holením této části těla se nepříjemný odér sníží, a na hlavu si natírali vonný vosk, který se horkem roztékal a naplňoval okolí příjemnou vůní. Koupání a používání aromatických olejů od Egypťanů odkoukali Řekové i Římané. Jinak na to šli v Asii, kde podpaží potírali krystalem obsahujícím minerální soli.
Starší než Československo. Kdo vymyslel a namíchal Alpu? |
Pak se v Evropě na koupání a osobní hygienu na dlouho zapomnělo. Zdejší špindíry a smraďochy se v 9. století snažil napravit muslimský básník, skladatel a učitel Zirjáb, pocházející z dnešního Iráku. Vynalezl zubní pastu, v horké Andalusii v dnešním Španělsku propagoval holení, krátké účesy a koupání dvakrát denně, zavedl pravidla stolování a také představil jakousi formu deodorantu. Jeho složení ani podoba se však nedochovaly.
Vynález prvního deodorantu se tak připisuje Edně Murpheyové z americké Filadelfie, jež si v roce 1888 patentovala svůj produkt nazvaný Mum (Mamka). Jednalo se o krém na bázi sloučenin zinku, který se nanášel do podpaží a často zanechával stopy na oblečení.
Roku 1903 deodorant Murpheyové následoval antiperspirant Everdry. Antiperspirant přímo zabraňuje pocení, kdežto deodorant pouze maskuje zápach tím, že zabíjí bakterie, které se v potu množí a způsobují nelibý odér. Everdry obsahoval chlorid hlinitý a bylo jej třeba nanášet pomocí vaty. V podpaží dlouho schnul a nepříjemně štípal, dokonce rozežíral oblečení. Nepříjemné použití i nošení však nebyly jediným důvodem, proč to měly deodoranty a antiperspiranty těžké. Před sto lety se o tělesných pochodech, jako je pocení, prostě nemluvilo. Jako by takový problém neexistoval. A když neexistuje, nikdo nevolá po jeho řešení.
Lidé se však potili dál a navíc nosili čím dál méně oblečení, takže skrýt nejrůznější bavlněné vycpávky proti koláčům v podpaží bylo stále obtížnější. A tak přípravky proti pocení nakonec své uplatnění našly. Koncem 40. let výrobci okoukali princip kuličkového pera a na světě byl roll-on. O desetiletí později přišli s aplikací ve spreji, která však kvůli nebezpečným látkám v něm obsaženým upadla v 70. letech v nemilost. Spreje nahradil tuhý deodorant, který dodnes patří mezi nejrozšířenější způsoby aplikace.
