Nejnudnějším obdobím moderní populární hudby byla polovina 80. let, přestože tehdy vyšly hity jako Papa Don’t Preach od Madonny, Take My Breath Away od skupiny Berlin nebo The Final Countdown od švédské skupiny Europe.
V té době však byla hudební rozmanitost nejmenší, napsali vědci ve studii, kterou otiskl časopis Open Science britské Královské společnosti. K tomu prý přispělo především masové rozšíření umělých bubnů a syntetizátorů.
Od roku 1960 zažila populární hudba v USA tři přelomové roky. Prvním byla takzvaná „britská invaze“ z roku 1964, kdy v Americe slavily triumf poprockové skupiny Beatles a Rolling Stones. Další přelom nastal v roce 1983 s příchodem takzvané nové vlny a zatím poslední a zároveň nejvýraznější přišel v roce 1991, kdy se stal součástí hlavního proudu popu hip hop. Větší „revoluci“ v hudebních žebříčcích prý USA od roku 1960 nezažily. Naopak britské kapely, často ovlivněné americkými hvězdami rock’n’rollu jako Chuck Berry a Little Richard, pouze sledovaly už existující trendy.
Hudební nástoje a akordické sledy
Britští vědci analyzovali s pomocí speciálního počítačového programu zhruba 17 000 písní, které se v letech 1960 až 2010 objevily v amerických hitparádách. Experti zkoumali například použité hudební nástroje, akordické sledy a melodie. Všeobecný trend sjednocování populární hudby se podle nich neprosadil. Po polovině 80. let se údajně hudební různorodost opět obnovila.
„Někteří lidé určitě nebudou souhlasit s naším vědeckým přístupem a budou ho považovat za příliš omezený u tak emocionálního tématu,“ připouští spoluautor analýzy Matthias Mauch. Spolu s kolegy chce nyní studii rozšířit o 40. a 50. léta. Prý už jenom kvůli tomu, aby potvrdili či vyvrátili tvrzení, že rok 1955 byl rokem zrození rock’n’rollu.
