Nejlepším lékem je víra

Mnohé z těchto lékařských zásahů mají přitom často za následek snížení kvality života pacientů a bolestivější smrt, než jakou mívají ti, kteří se rozhodnou pro péči zaměřenou na soustavné zmírňování utrpení. Radikální léčba také vyžaduje vyšší finanční výdaje. „Věřící mají pocit, že nepodstoupí-li léčbu a nebudouli bojovat o udržení života, nedají Bohu šanci, aby jim pomohl,“ vysvětluje Holly Prigerson působící na psychologickém oddělení onkologického centra v Bostonu.

Nemocní, kteří nachází útěchu ve víře, snáší podle závěrů studie léčbu prodlužující život v posledním stadiu onemocnění třikrát lépe než pacienti, kteří duchovní oporu v boji se smrtí nenachází.

Studie, která byla uveřejněna v odborném časopise Americké lékařské společnosti (AMA), porovnala údaje nasbírané v onkologických centrech po celých Spojených státech. Průzkumu se účastnilo tři sta pětačtyřicet smrtelně nemocných pacientů. Jde o první komplexní studii, která se zabývá přímým vztahem mezi náboženskou vírou pacientů a jim v současné době dostupnou lékařskou péčí během posledního stadia nemoci. Odborníci se nemocných dotazovali na okolnosti jejich léčby, boje s onemocněním a rovněž na jejich přání a požadavky týkající se intenzity lékařské péče a radikální léčby v posledním stadiu nemoci.

Takto vedený průzkum mimo jiné také ukázal, že většina lékařů podporuje věřící pacienty v jejich vůli bojovat a v jejich požadavcích na mnohdy účinnou, leč riskantní a bolestivou léčbu.

Devětasedmdesát procent nemocných vypovědělo, že víra je pro ně jednou z důležitých věcí, které jim pomáhají překonávat utrpení, a dvaatřicet procent nemocných vypovědělo, že víra je jednoznačně nejdůležitější věcí, která drží člověka dál při životě.

Přímý vztah mezi vírou pacientů a odhodláním k radikální léčbě zůstal zřejmý i poté, co autoři studie vzali v potaz sociální a demografické rozdíly mezi dotazovanými.