Na lavičce na rohu ulic East Houston a Chrystie ho stříhal Mark Bustos, profesionální kadeřník, který pečuje o hlavy celebrit, napsal list The New York Times. „Věřili byste tomu?“ říká Terry s bílou holičskou pláštěnkou kolem krku, cigaretou v ruce a písničkou Stevieho Wondera Conversation Peace znějící v pozadí. O hodinu později se podívá do zrcadla a vidí, jak se jeho věčně rozcuchaná kštice změnila ve stylového ježka. „Jo, bejby, pořád jsem tu,“ spokojeně pronese a vztyčí dva prsty ve vítězném V. „Jsem král.“
Třicetiletý Mark Bustos, vlasový stylista z elitního salonu Three Squares Studios v Chelsea, kde známým lidem, jako je Norah Jonesová, Marc Jacobs a Phillip Lim, účtují 150 dolarů (zhruba 3400 korun), vyráží každou neděli na chodník a zadarmo stříhá bezdomovce.
Kovboj Ritchie
Bustos často chodí po Union Square, po čtvrtích Lower East Side a Midtown, kde už některé bezdomovce zná jménem. „Vidíte tamtoho chlápka?“ směje se. „To je kovboj Ritchie. Jeho manželka chce, aby si oholil vousy, protože prý kvůli nim s ním ostatní ženy flirtují.“ Někdy se Bustos setkává se svými klienty díky přátelům a platícím zákazníkům, kteří mu povědí o lidech ve svém okolí. Denně ostříhá deset hlav.
Bezdomovcům začal nabízet ostříhání před dvěma roky. Podle něj jde o to, aby lidem něco vracel. „Všichni můžeme vyprávět o stříhání a o tom, jak se pak cítíme. Všichni víme, jaký je to pocit být dobře ostříhán,“ vysvětluje.
Mark Bustos žije v Jersey City a svým způsobem byl vždycky šlechetný, pokud jde o stříhání, které se naučil ve velmi mladém věku. Když mu bylo 14 let, postavil si v garáži svých rodičů židli a zadarmo stříhal kamarády, kteří si tak mohli nechat jako kapesné peníze, které doma dostali na holiče.
Nezištná práce
Když byl v roce 2012 navštívit příbuzné na Filipínách, uvědomil si, že může dělat víc. Byl ohromen velkým množstvím dětí žijících v bídě a rozhodl se pomoci svým vlastním způsobem - pronajal si holičství. „Měl jsem z toho velmi dobrý pocit,“ říká. Od té doby tráví i v New Yorku většinu nedělí péčí o vlasy bezdomovců.
Podle Mary E. Brosnahanové, prezidentky a výkonné ředitelky neziskové organizace Koalice pro bezdomovce, stříhání vlasů mnohdy bývá něčím víc. Může totiž bezdomovcům připomenout, kým kdysi byli, a nabídnout jim jasnější verzi jejich nynějšího zničeného já. „Pomáhá to vyhlédnout ze stavu přežívání a nakouknout do lepšího života,“ dodává.
Oblečení pomáhá
Joi Gordonová, manažerka společnosti Oblečení pro úspěch, která obstarává profesionální oblečení pro bezdomovce a lidi hledající zaměstnání, mluví o podobných proměnách. „Pro hodně žen je to vůbec první příležitost v životě obléci si kostým,“ říká. „To sako skutečně slouží jako záchranná vesta.“ Bustos si vzpomíná na jednoho bezdomovce, který se po ostříhání na sebe podíval do zrcadla a prohlásil: „Nevíte o někom, kdo shání pracovní sílu? Jsem připraven nastoupit do práce.“ Od té doby ho kadeřník na ulici nespatřil a považuje to za dobré znamení.
Vždycky stříhá na ulici. Pokud není volná lavička v parku, najde se nějaká krabice nebo i nákupní vozík. Neodradí ho déšť, ba ani mráz. A protože mnoho bezdomovců nechodí pravidelně do umýváren, používá pan Bustos rukavice, pečlivě likviduje odstřižené vlasy a své náčiní po každém použití dezinfikuje, jako to dělá normálně v práci.
„To, že žijí na ulici a vypadají s dlouhými vlasy zanedbaně, ještě neznamená, že se nemůžou zbavit špíny a vypadat skvěle,“ říká vlasový stylista o pouličních zákaznících.
