Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Gastroenterolog: Kapr se salátem? Není problém si něco občas dopřát

Zdraví

  6:00
PRAHA - Trochu jsem se toho obávala – a ono se to opravdu stalo. Když jsem se primáře interního oddělení pražské Thomayerovy nemocnice a vedoucího tamního Centra výživy zeptala, jestli existuje nějaká magická rada, aby se člověk nedostal na internu s tepnami ucpanými tukem, tak se jen pousmál: „Existuje. Nepřežírat se a hýbat se.“

Gastroenterolog Pavel Kohout foto: Jan ZátorskýiDNES.tv

Chvíli to vypadalo, že po téhle větě už nebude o čem si povídat, ale pak se Pavel Kohout dostal k tématu sladkostí a levného piva a pořádně se „rozjel“, přestože byl pátek odpoledne a na nohách byl od šesti ráno.

LN: Za týden jsou Vánoce, svátky cukroví, smažených ryb a tučného bramborového salátu. Co jí o svátcích člověk, který kolem sebe denně vidí následky přejídání?

Já jím úplně normálně. (směje se) Ale je fakt, že na Štědrý den se postíme, i děti. Ty tedy občas něco uzobnou, ale snaží se.

LN: A pak si dáte smaženého kapra se salátem, fakt?

No fakt! Proč ne? Víte, problém není občas si dopřát. Jenže důležité je tam to „občas“. Když jdu před Vánocemi do obchodu, vždycky si říkám, že ti lidé snad čekají nějakou válku nebo apokalypsu. My jsme proměnili Vánoce, které by měly být svátky zklidnění a setkávání se s blízkými, na Vánoce naprosto nezřízeného konzumu, kdy se lidé předbíhají v tom, kolik toho snědli a kolik si toho navezli domů. Načež si sednou k televizi, naskládají tam mísu vedle mísy a jedí.

LN: Jak je možné, že někdo sní o Vánocích hromady cukroví, a jeho váha se ani nepohne, a jiný si vezme dva rohlíčky a přibere kilo?

Tohle je takové klišé. Záleží hlavně na tom, kolik má člověk už založené tukové hmoty. Protože ta má výrazně pomalejší metabolismus než hmota svalová. Takže když máte hodně svalů, můžete jíst víc než člověk, který má svalů málo. Za druhé to samozřejmě souvisí s tím, co jíte, a také se střevním mikrobiomem, přičemž střevní kultura štíhlého a obézního člověka se liší – v neprospěch toho obézního. Záleží ale třeba i na tom, jak se kdo potí. Ten, kdo se potí více, má výhodu: tuku tolik neuloží.

Zdá se vám, že dnes jíme zdravěji než v roce 1989?

Co to je, zdravěji? Energeticky bohatá potravina není sama o sobě špatná. Potravina, která má kvalitní bílkovinu, ať už rostlinnou nebo živočišnou, není špatně. Špatně je množství. Špatně je skladba naší potravy. Špatně je, že se málo hýbeme. Klidně můžeme jíst hodně, pokud máme velký výdej energie. Tak jednoduché to je. Jenže lidi potřebují nějakou berličku, něco, za čím jdou. Potřebují tomu dát název. Proto jsou tak populární všechny ty extrémní diety – veganství, bezlepková strava, paleodieta, ketodieta a podobně. Ono není příliš sexy, když vám nutricionista řekne, jezte do polosyta, pijte do polopita a hlídejte si příjem a výdej energie. Lidé si řeknou: „To přece vím taky.“ A neudělají nic, protože realizace těchto jednoduchých pravidel je hrozně těžká. Ale jakmile se to nějak jmenuje, hned je to lákavější. Lidé se dostanou do nějaké skupiny, nějakého stáda, se kterým se ztotožní, a jsou schopní pravidla dodržovat. Někteří z nich pak jsou schopní vás zabít, když se odvážíte říct, že tomu nevěříte. Zdravý rozum se vytrácí.

LN: Takže bychom se měli vrátit ke stravě našich prababiček?

Nejen stravě, i k tomu pohybu. Když se podíváme o sto let zpátky, lidé si taky uměli užít. Taky měli v neděli husu, ale přes týden se nepřecpávali a hlavně se daleko víc hýbali, aniž by kvůli tomu museli běhat nebo jezdit na kole. Oni to taky staří lidé vůbec nechápou, proč by proboha někdo musel běhat. Proč nejdeme dělat něco pořádného, okopávat zahradu nebo přehazovat kamení.

Jako byste citoval mého pětaosmdesátiletého tatínka...

Ale to je logické! Oni si jen neuvědomují, že ta vynucená práce, na kterou byli zvyklí, v současné době prostě už není, a že je třeba ji nahradit něčím jiným. Neznám babičku, která by řekla: „Teda, ty jsi ale tlustý, měl bys zhubnout.“ Ne, spíš uslyšíte: „Pojď se pořádně najíst.“ Protože oni nezažili riziko obezity. Tehdy byla chudoba a jediné riziko byla podvýživa.

Moje babička říkala: „Pojď se najíst, ať se spravíš.“

To je ještě dobré! Já měl spíš problém, že mě babičky přecpávaly. Tehdy po válce byla úplně jiná dietetická doporučení: že se má jíst hovězí a vepřové maso například. A je to logické, protože během války bylo bílkovin málo, takže bylo třeba je doplnit.

Celý rozhovor s gastroenterologem Pavlem Kohoutem o tom, proč milujeme chuť smaženého a sladkého, jaká je souvislost mezi tloustnutím a spánkem a co je špatného na rohlíku za korunu, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 16. prosince.

Ve speciálu Pátku LN věnovaném jídlu a svátkům dále najdete:

  • O ruských kořenech české klasiky – bramborového salátu, a o tom, jak a kdy se dostal na štědrovečerní stůl.
  • Rozhovor s cukrářkou Ivetou Fabešovou o tom, proč dnes letí malé dortíky a co se jí nelíbí na japonském minimalistickém trendu v cukrařině.
Autor: