V květnu se svět bavil o podpatcích. Nejdřív se objevila recepční londýnské centrály poradenské firmy Pricewaterhousecoopers (Pwc) Nicola Thorpová, kterou zaměstnavatel poslal domů, protože přišla v botách bez podpatku a odmítla se do bot na kramflecích přezout. Se svým zážitkem se svěřila rozhlasové stanici BBc a její příběh se vmžiku stal hitem internetu.
Dnes sbírá sedmadvacetiletá Thorpová, původně herečka, podpisy pod petici, v níž vyzývá britský parlament, aby projednal, jestli mají firmy právo diktovat ženám výšku podpatku. Má jich už více než 140 tisíc. A když jí muži vyčetli, že i oni musí do práce nosit nepohodlné kravaty a saka, měla pohotovou odpověď připravenu. Na rozdíl od kravat jsou podle ní vysoké podpatky historicky spojeny s viděním ženy jako sexuálního objektu, a proto nemají v práci co dělat.
Podpatková válka: po červené koberci naboso i s mušlí |
Svoji „podpatkovou kauzu“ měla v květnu i Kanada. Na internetu se objevily fotky zkrvavených nohou jisté servírky pracující pro řetězec joey Restaurants. její zaměstnavatel údajně požadoval, aby do práce chodila na vysokých podpatcích i poté, co přišla o nehet na noze. jenže celá věc je značně podezřelá. Boty, o nichž je tu řeč, mají sice vyšší podpatek, ale hlavně nevhodný úzký a špičatý tvar – a ten si dotyčná vybrala sama. a co na to zástupci řetězce? Nechali se slyšet, že jim stačí podpatek vysoký jeden palec, tedy 2,54 cm. což je výška, kterou doporučují ortopedi. Nešlo tady tedy spíš o získání pozornosti?
Ať je to, jak chce, příběh si už žije vlastním internetovým životem a přeskakuje z kontinentu na kontinent. Ve Švédsku naštval mladého podlaháře Emila Anderssona tak, že si oblékl růžové lakýrky na jehlách a vydal se v nich do práce. Na videu, které natočil, v lakýrkách lije beton na podlahu a nosí kobercové role. „Představte si, že by vysoké podpatky musel nosit každý. je to stejně šílené pro servírku jako pro podlaháře,“ říká.
Kdyby ale svět obletěly jen příběhy jedné recepční, jedné číšnice a jednoho spravedlivě rozhořčeného podlaháře, do týdne by bylo ticho po pěšině. O to, že rozruch trval déle, se musela zasloužit celebrita. Vlastně celebrity.
Jako první na sebe upozornila devětašedesátiletá herečka Susan Sarandonová, která se a červeném koberci v cannes objevila v černých botách bez podpatku a černém kostýmku pánského střihu. Výběrem oblečení dala jasně najevo, co si myslí o přísných pravidlech festivalu, na jehož premiéry nebylo loni vpuštěno několik desítek žen s odůvodněním, že mají nevhodnou obuv. Rozuměj luxusní baleríny. Osmačtyřicetiletá herečka Julia Robertsová šla ještě dál. Když vstoupila na schody, které červený koberec zakončují, zvedla okraj svých rozevlátých černých šatů od Armaniho – a fotografové nestačili mačkat spoušť.
Byla bosa a svou rebelií se očividně dobře bavila. Úsměv měla snad ještě širší než obvykle. Bohužel už se nedozvíme, co by se stalo, kdyby měla kratší šaty. Obrátili by pořadatelé zpět hvězdu, která přišla uvést svůj nový film Money Monsters? Nebo by udělali výjimku? Či snad měla původně na nohách boty a sundala si je teprve před schody? Samé otázky... A kdo si vůbec může být jist, že její bosonohost byla politickým stanoviskem, když se bez bot objevila už v roce 1993 na své svatbě Lylem Lovettem? Třeba to byl prostě kapric rozmazlené star, která už neví co by.
Jiné hvězdy mají ovšem opačný názor. „Kdyby nebylo vysokých podpatků, seděla bych dneska v Coatzacoalcos a kolem mě by běhalo deset dětí,“ pronesla údajně americká herečka mexického původu, čarokrásná Salma Hayeková, když se jí ptali, proč pořád nosí boty na jehlách.
Těžko bychom hledali výstižnější definici toho, proč se ani emancipované ženy 21. století nevzdaly bot, jejichž nošení není pohodlné ani zdravé. Zvykly jsme si na pocit, který nám dávají: sebevědomí, nedostupnost a zároveň jistou zranitelnost. Ostatně bylo vědecky potvrzeno, že muži daleko spíš pomohou ženě v nesnázích, když má na nohou sexy sandálky na jehlách, než když má sportovní boty. Už jen to, že si žena vezme na nohy krásné boty, přestože ji to stojí fyzické utrpení, je pro ně signál: tato žena loví, respektive chce být ulovena.
„Podpatky jsou něco jako piedestal. Žena stojí výš nejen fyzicky, ale i psychologicky: připadá si krásná, takže se jí zvýší sebevědomí. Narovná se v zádech, vypne prsa. Nutí ji to chovat se jinak než v teniskách: víc jako dáma, distingovaně,“ vysvětluje svou vášeň pro vysoké podpatky tanečnice burlesky Terézia Bělčáková, známá pod uměleckým jménem Miss Cool Cat. „V burlesce bychom se bez bot na vysokém podpatku a korzetů neobešly, je to i oslava ženství. Ale já je nosím i v civilu, mám doma asi třicet nebo čtyřicet párů. Je to takový můj fetiš.“
Miss Cool Cat v Praze vede také kurzy svádění. I na nich se ženy po sále procházejí v podpatcích. K tomu, abychom chodily svůdněji, prý stačí i pět šest centimetrů. Daleko důležitější je „vyzařovat spokojenost a sebevědomí“, což – a jsme znovu tam, kde jsme začali – je z nadhledu poněkud snazší.
Platformy, dýky a jehly
Jakási zvýšená podrážka, určená k tomu, aby si nositel neumazal šat či nohy od prachu a bláta, je doložena už několik tisíc let. Najdeme ji na egyptských nástěnných malbách z období kolem roku 3500 před naším letopočtem, ale pod názvem okobo ji znalo také staré Japonsko. Nosily je tam dívky zvané maiko, připravující se na povolání gejši. Skutečný podpatek byl poprvé zaznamenán v 9. století na keramické míse z Persie. Ukazuje bojovníky, jimž pomáhal udržet se pevně ve třmenech koňského sedla. Většího rozšíření se podpatkům ale dostalo až v 15. století, kdy se začaly kopírovat benátské „chopines“ vysoké až 20 centimetrů.
Hodily se i francouzskému králi Ludvíku XIV., který svých 163 centimetrů kompenzoval botami zvedajícími patu až o 13 centimetrů. Jehly – tenké podpatky vysoké více než 8 centimetrů – však svět poznal teprve relativně nedávno, na konci 19. století. Díky ocelovým výztužím bylo tehdy konečně možné podpatek zvýšit a zeštíhlit (dřevěný či korkový se při pokusech lámal), až vypadal jako dýka – italsky stiletto. Proto se jim také anglicky říká stiletto shoes.
Největší popularity dosáhly jehly na přelomu tisíciletí, kdy svět sledoval americký seriál Sex ve městě. Hlavní hrdinka, novinářka Carrie Bradshawová (hrála ji Sarah Jessica Parkerová), se tam objevuje téměř výhradně v botách od newyorského návrháře Manola Blahnika (mimochodem, jeho otec byl Čech). Právě on přišel už v roce 1974 jako první s názvem jehla – needle –, ale teprve seriál se zkratkou SATC z „manolek“ udělal kultovní záležitost.
Polonahý Borat, mrtví holubi na pláži i dámy bez podpatků. 10 skandálů v historii Cannes |
„Podpatky jsou sexy. V botách na podpatku vypadá noha kultivovaněji. Prostě mě baví,“ říká o své náklonnosti k chůzi „na vysoké noze“ bývalá sólistka baletu Národního divadla a zakladatelka Baletní akademie Adéla Pollertová. Člověk by čekal, že když někdo stráví většinu života na špičkách baletních piškotů, bude v soukromí své nohy hýčkat pohodlím. Opak je pravdou, v „jehlách“ si údajně libuje většina baletek, protože jejich nárt je po letech tance na špičkách vyklenutější a ploché boty mu příliš nesvědčí. Botník Adély Pollertové tak skrývá něco kolem 75 párů na vysokých podpatcích. Chodí v nich i po pražské dlažbě. „Stačí posunout těžiště dopředu a nedopadat na patu plnou vahou,“ radí.
Jednoduché, že? Prostě se musíte vznášet jako baletka. Bojíte se o své manolky či louboutinky? Lehká pomoc, pořiďte si za pár korun chránič podpatků z průhledného plastu (nevymýšlím si, taková věc opravdu existuje). Jenže ne každý – vlastně ne každá – umění chůze na vysokých podpatcích ovládá. A ne každá ho ovládat chce.
Podpatky jako fitness?
„Podpatek vyšší než dva až tři centimetry přispívá k vytvoření příčně ploché nohy a způsobuje vbočení palce,“ zní nekompromisní verdikt pražského ortopeda Jana Kubičeho. „Zrovna tak špatné jsou ale takzvané baleríny, ty jsou zase moc ploché.“
Jeho kolega, primář spondilochirurgie v Motole Jan Štulík na otázku „Co s námi ženami po zdravotní stránce dělá nošení vysokých podpatků?“ odpovídá se sobě vlastním vtipem: „Osobně jsem velkým fandou vysokých podpatků, ale jako páteřní chirurg musím nabádat k rozumnému použití podle výkonnosti nositelky. Mluvíme-li o skutečně vysokých podpatcích, třeba osm centimetrů a více bez platformy – jak vidíte, problematice se intenzivně věnuji již tři desetiletí –, potom se na podpatky dívám ze dvou pohledů: medicínsko-biomechanického a estetického.“
Z biomechanického pohledu podle odborníka dochází při podložení paty k naklonění nohy dopředu. Pro zachování rovnováhy je potom nutné, aby žena buď pokrčila nohy v kolenou, nebo propnula lýtka a zároveň prohnula bederní páteř dozadu. „Což je z estetického pohledu velmi líbivé a nikdy se neomrzí,“ uznává chirurg, který zároveň upozorňuje na riziko přetížení bederní páteře. Nositelku vysokých podpatků tak mohou čekat různé obtíže: bolesti zad, brnění a pálení nohou i jejich oslabení.
Na druhou stranu prý ale mohou mít vysoké podpatky i pozitivní přínos: s tím, jak se žena snaží udržovat rovnováhu, zapojuje hluboký stabilizační svalový a vazivový systém, takže ho zároveň posiluje. Vida, podpatky jako fitness – v Americe nic nového, kurzy Heel Hopu tam byly hitem už před několika lety. Projednou však za New Yorkem o moc nezaostáváme. Ba možná jsme i trochu napřed – tanec a chůzi na vysokých podpatcích totiž v Praze učí muž, taneční choreograf a lektor Filip Jankovič. „K chůzi na vysokých podpatcích jsem přičichl už jako malý kluk, protože jsem vyrůstal v prostředí módních přehlídek,“ vysvětluje mi, když se ptám, jak se stane, aby muž učil ženy chodit a tančit v podpatcích.
Začal tím, že učil modelky správné chůzi po přehlídkovém molu. A pak si řekl: proč stejnou službu nenabídnout i běžným ženám? „Podpatky dokážou okamžitě zvýšit sebevědomí,“ říká. Jako bych to už někde slyšela... „Člověk je vyšší, noha se natáhne, pozadí se vyšpulí a prsa vypnou. Správná chůze na podpatcích rozvlní boky a mírně rozhýbe i ruce od ramen. Všechny tyhle věci najednou zmáčknou v hlavě spínač k tomu, aby i výraz tváře začal působit svůdněji. Podpatky jsou zkrátka malý zázrak,“ pěje na ně ódu Jankovič.
Pastva pro oči. Ale čí?
A jsme u toho. Nosíme je pro muže, nebo pro sebe? „Podpatky jsem se popravdě nikdy specificky nezabýval a vůbec si nejsem jistý, zda to nějaké chlapy – kromě fetišistů – zajímá. Tedy zda se na to soustředí, analyzují to a upravují podle toho svůj apetit. Nechci nikomu křivdit, ale napadá mě, jestli si podpatky coby sexuální symbol nevymyslel obuvní průmysl,“ uvažuje nakladatel a publicista Tomáš Baránek, autor bestselleru Jak sbalit ženu.
A když ve své úvaze pokračuje, je tu stará známá písnička. „Ženu dělají vyšší a ztepilejší, a možná se tak i její ego trochu povznese, což vede k efektu dominance – a to některé muže může přitahovat víc než ostatní parametry vzhledu a osobnosti,“ přemýšlí Baránek a dodává, že podle něj u většinové části mužské populace funguje efekt „vysokou ženu do postele, ne za manželku“, přičemž výška je míněna v nejširším slova smyslu jako synonymum dominance.
Režisér, scenárista a spisovatel Pavel Hartl, autor Malého pražského erotikonu, definoval pro magazín Ona Dnes letos na jaře vliv podpatků na muže ještě lakoničtěji. Na otázku „Jaká žena vás spíš zaujme: v podpatcích, nebo v teniskách?“ odpověděl takto: „Záleží na tom, jak se zrovna cítím. Když jsem unavený, zaujaly by mě obě jen v případě, že by kromě těch bot na sobě neměly už nic. Když jsem ve standardním režimu, zaujme mě víc žena na podpatcích, protože jimi klape a podpatky jí pěkně formují lýtka. Navíc vím, že si je vzala zpravidla proto, aby nějak zvýraznila své ženství. Pokud jsem ale sexuálně nevybouřený, zaujme mě i žena v teniskách. A někdy jsem tak nevybouřený, že mě zaujme prakticky jakákoliv žena.“
  |
Když se tedy ženy nemusejí namáhat kvůli mužům, zbývá už jen – přiznejme si to –, že to děláme pro sebe. Pro radost ze hry na svádění, pro zvýšení sebevědomí – nebo zkrátka pro změnu. Ze známých Češek si je oblíbila například zpěvačka Bára Basiková. „Miluju podpatky, jsou elegantní a sexy, zeštíhlí nohy, prodlouží figuru a podtrhnou outfit,“ píše v esemesce. „Mám asi dvacet párů, ale těch příležitostí, kam si je vzít, moc není. Na jeviště, na večírek nebo na ples, do divadla. Jinak je nenosím, do civilu vůbec, nehodí se to, vypadá to nevkusně a není to pohodlné ani zdravé.“
Tenisky ke kostýmu
Jedno je jisté: pravidla pro nošení podpatků se uvolňují a je pravděpodobné, že během doby kratší, než to možná dnes vypadá, nebudou podmínkou vstupu ani na festivalu v Cannes (který se už ostatně ohradil, že oficiálně takový požadavek neexistuje).
„Už delší dobu je možné vzít si tenisky i ke kostýmu. Trend směřuje k většímu pohodlí a týká se to i bot,“ říká módní poradkyně Klára Klempířová, která už léta provozuje Módní ordinaci, kde radí klientům, jak se oblékat. Ale pozor: pokud jde o formální dress code, stále ještě jsou v kurzu klasické lodičky o výšce 3,5 až 6 centimetrů. „Ne sexy jehly typu louboutinek, ty patří na společenské akce, ne do práce. Mívají ostatně tenkou koženou podrážku, takže se hodí v podstatě jen do interiéru: doma obléct, skočit do taxíku a vystoupit před divadlem či restaurací.“ Dodejme, že s tím, že bychom měly na jehlách pobíhat po městě, nepočítají asi ani jejich výrobci. „Nebral bych to jako kompliment, kdyby se někdo podíval na moje boty a řekl:,Jé, ty vypadají pohodlně!‘ nechal se slyšet Christian Louboutin. A pokračoval: „Určitě existuje příliš vysoký podpatek. Ale koho to zajímá? Na vysokých podpatcích nemusíte chodit.“
Rihanna navrhla další model. Tentokrát futuristické tenisky |
Vtípky slavných designérů sem nebo tam, ženy v botách přece jen většinou chodí. A shánějí takové, v nichž by vydržely celý den. Mnohé proto už napadlo – co si nechat boty na podpatku ušít? Máme tu přece baťovskou tradici kvalitních obuvníků. Jenže ti se až na výjimky specializují na boty pro muže. Důvod je jednoduchý: k výrobě bot na podpatku jsou potřeba jiné stroje než k ušití pánských bot. Kromě toho tu roli hraje ještě něco jiného.
„Není to tak, že by obuv na podpatku čeští obuvníci neuměli vyrobit. Po pánské obuvi je prostě větší poptávka. Důvodem je způsob, jak muži a ženy nakupují. Pánská móda je stálejší, nepodléhá tolik trendům, takže pánská bota se mění v čase velmi pomalu. Proto jsou muži ochotni investovat do bot šitých na míru víc než ženy,“ vysvětluje módní návrhářka Marie Absolonová, která navrhuje boty například pro španělskou značku Camper. „Tvar podpatku dámské boty se často mění. Pro výrobce by to znamenalo často měnit komponenty, což je drahé a logisticky náročné.“
Ženám, které vysoké podpatky musí nosit v práci, tak nezbývá než spolehnout se na osvědčené tipy – třeba nakupovat v e-shopech, které se zaměřují na boty pro tanečnice (například brněnský Vladimír Bábor) nebo letušky. Ty v plochých botách téměř nepotkáte. I když i tady se asi časy mění.
„Obuv letušek ČSA musí být čistá, naleštěná a udržovaná v dobrém stavu. Povoleny jsou pouze kožené boty, klasické hladké černé lodičky bez ozdob (tedy uzavřená pata i špička). Výška podpatku minimálně 2,5 cm, tvar podpatku klasický,“ odpovídá tiskový mluvčí Českých aerolinií Daniel Šabík na otázku, zda dress code ČSA nějak specifikuje obuv letušek.
Za letu se letušky smí přezout do takzvané přezůvkové obuvi, což jsou „kožené boty lodičkového typu, povoleny jsou boty s volnou patou, ale s plnou špičkou, bez ozdob. Výška podpatku minimálně 2,5 cm“. Co by za takový dress code daly letušky izraelských aerolinek El Al, které musely loni založit petici, aby nemusely nosit vysoké podpatky i během usazování cestujících!
Podpatky pomalu, ale jistě ustupují i v dalších profesích, kde byly dřív součástí bontonu. Nejsou nutností ani v pražské pobočce poradenské firmy PricewaterhouseCoopers. „Obuv náš dress code nespecifikuje. Očekáváme, že bude společenská, v létě kolegyním umožňujeme nechat doma silonky a nosit boty s otevřenou patou,“ píše v e-mailu PR manažer společnosti Pavel Heřmanský. Poněkud striktnější je dress code největšího konkurenta PwC v Česku, poradenské firmy KPMG: „lodičky, podpatek cca 5 cm, případně plochá formální obuv typu oxford“. PR manažer firmy Ivo Půr však klade důraz na to, že jde o doporučení, nikoli příkaz.
Ostatně jehly prý už za tenisky vyměnila i jejich největší propagátorka, herečka Sarah Jessica Parkerová. „Deset let jsem trávila na podpatcích osmnáct hodin denně a nikdy jsem si nestěžovala,“ svěřila se on-line magazínu Net-a-Porter. Jenže pak si při natáčení filmu Nevím, jak to dokáže zvrtla kotník a musela k doktorovi. „Vaše noha dělá věci, které by neměla umět dělat. Podívejte se tady na tu kost. Tu jste si vytvořila, nemá tam co dělat,“ řekl jí.
Jak herečka naložila se svým slavným botníkem, není známo. Fotky z poslední doby ale potvrzují, že si doktorovu radu vzala k srdci. Aspoň občas. No, vlastně jen někdy. No, vlastně skoro nikdy. Čtyři pětiny její vlastní kolekce bot mají jehlový podpatek. A když měla redaktorovi magazínu Vogue na kameru odpovědět na otázku: boty s podpatky, nebo bez?, pokrčila rameny a zvedla obočí, jako by říkala: Musím na tohle fakt odpovídat?
Asi to tedy bude ještě nějakou dobu trvat, než se vysoké podpatky dostanou tam, kde je dnes třeba korzet, podvazkový pás či paruka. Do sféry, ehm, velmi volného času.
