„Tak jako kdysi únos krásné Heleny přivolal do Troje válečné loďstvo, tak dnes putují k německým institucím petice za návrat manželky faraona Amenhotepa IV.,“ píše berlínský zpravodaj listu The Times.
Dokument, který se po desetiletí skrýval v Německém orientálním institutu (DOI) v Hamburku, ukázal, že archeolog Ludwig Borchardt kdysi egyptským úřadům záměrně nepřiznal skutečnou hodnotu objevené busty.
Usvědčující přípis datovaný rokem 1924 je zprávou sekretáře Německého orientálního institutu o schůzce, která se měla odehrát roku 1913 mezi Borchardtem a egyptským inspektorem. Německý archeologický tým tehdy uzavřel s egyptskými úřady památkové péče dohodu, že si veškeré odkryté artefakty rozdělí stejnou měrou. Jak se však píše ve zprávě: „Brochardt chtěl bustu uchovat pro nás.“
Jedinečná podobizna egyptské královny tak byla pevně zabalena a umístěna do krabice ve špatně osvětlené komoře. Fotografie objektu, která musela být doložena k inventáři nalezených památek, byla záměrně pořízena nekvalitně a do popisků bylo zaneseno, že je busta vytvořena ze sádry, což by znamenalo, že je téměř bezcenná. Královna Nefertiti byla přitom vymodelována z vápence.
Díky promyšlenému úskoku archeologa tak půl milionu návštěvníků ročně obdivuje v berlínském Egyptském muzeu labutí krk královny, jenž se stal symbolem propojení starověkých a moderních ideálů o ženské kráse.
Poté, co vyšlo najevo, že vzácná starověká památka opustila zemi svého původu díky podvodu, oznámili Egypťané okamžitě, že chtějí Nefertiti zpět. Zahí Havás, generální sekretář egyptského památkového úřadu, dokonce pohrozil nepříjemnostmi pro německé muzeum. „Zájem o Egyptské muzeum v Německu pak bude mizerný,“ nechal se slyšet. Káhira oficiálně vyjádřila požadavek, že chce mít bustu královny zpět v zemi nejpozději v roce 2012, kdy se chystá slavnostní otevření Velkého egyptského muzea poblíž pyramid v Gíze.
Němečtí odborníci zatím vyjádřili k egyptským nárokům odmítavé postoje. Dietrich Wildung, jeden z nejlepších místních egyptologů, se ohradil, že nelze nic změnit na faktu, že busta dnes patří Německu. „V roce 1920 byla státnímu muzeu darována Jamesem Simonem,“ vysvětlil s odvoláním na muže, který kdysi financoval archeologické výkopy v Egyptě. Na jeho stranu se přidal rovněž mluvčí orientálního institutu s tvrzením, že ztrátu busty si Egypťané zavinili sami, a s výtkou, že měl inspektor objekty kontrolovat pozorněji. „Není správné odvolávat se na porušení dohody, ke kterému došlo před tolika lety,“ dodal.
O tom, že si byl archeolog Borchardt od prvního momentu jist, že narazil na pravý poklad, a tím i o jeho záměru, svědčí také bezprostřední záznam v jeho deníku: „Najednou jsme v rukou drželi nejživější z egyptských artefaktů. Nelze to popsat slovy, ale je to vidět na první pohled.“
Dokument, který se po desetiletí skrýval v Německém orientálním institutu (DOI) v Hamburku, ukázal, že archeolog Ludwig Borchardt kdysi egyptským úřadům záměrně nepřiznal skutečnou hodnotu objevené busty.
Usvědčující přípis datovaný rokem 1924 je zprávou sekretáře Německého orientálního institutu o schůzce, která se měla odehrát roku 1913 mezi Borchardtem a egyptským inspektorem. Německý archeologický tým tehdy uzavřel s egyptskými úřady památkové péče dohodu, že si veškeré odkryté artefakty rozdělí stejnou měrou. Jak se však píše ve zprávě: „Brochardt chtěl bustu uchovat pro nás.“
| Ludwig Borchardt | |||
| * Německý egyptolog, narozen 1863 v Berlíně, zemřel 1938 v Paříži. * Roku 1907 založil Německý archeologický institut (DAI) v egyptské Káhiře. * Pracoval především na vykopávkách v Achetatonu, kde objevil bustu Nefertiti z dílny sochaře Thutmose. |
|||
Jedinečná podobizna egyptské královny tak byla pevně zabalena a umístěna do krabice ve špatně osvětlené komoře. Fotografie objektu, která musela být doložena k inventáři nalezených památek, byla záměrně pořízena nekvalitně a do popisků bylo zaneseno, že je busta vytvořena ze sádry, což by znamenalo, že je téměř bezcenná. Královna Nefertiti byla přitom vymodelována z vápence.
Díky promyšlenému úskoku archeologa tak půl milionu návštěvníků ročně obdivuje v berlínském Egyptském muzeu labutí krk královny, jenž se stal symbolem propojení starověkých a moderních ideálů o ženské kráse.
Poté, co vyšlo najevo, že vzácná starověká památka opustila zemi svého původu díky podvodu, oznámili Egypťané okamžitě, že chtějí Nefertiti zpět. Zahí Havás, generální sekretář egyptského památkového úřadu, dokonce pohrozil nepříjemnostmi pro německé muzeum. „Zájem o Egyptské muzeum v Německu pak bude mizerný,“ nechal se slyšet. Káhira oficiálně vyjádřila požadavek, že chce mít bustu královny zpět v zemi nejpozději v roce 2012, kdy se chystá slavnostní otevření Velkého egyptského muzea poblíž pyramid v Gíze.
Němečtí odborníci zatím vyjádřili k egyptským nárokům odmítavé postoje. Dietrich Wildung, jeden z nejlepších místních egyptologů, se ohradil, že nelze nic změnit na faktu, že busta dnes patří Německu. „V roce 1920 byla státnímu muzeu darována Jamesem Simonem,“ vysvětlil s odvoláním na muže, který kdysi financoval archeologické výkopy v Egyptě. Na jeho stranu se přidal rovněž mluvčí orientálního institutu s tvrzením, že ztrátu busty si Egypťané zavinili sami, a s výtkou, že měl inspektor objekty kontrolovat pozorněji. „Není správné odvolávat se na porušení dohody, ke kterému došlo před tolika lety,“ dodal.
O tom, že si byl archeolog Borchardt od prvního momentu jist, že narazil na pravý poklad, a tím i o jeho záměru, svědčí také bezprostřední záznam v jeho deníku: „Najednou jsme v rukou drželi nejživější z egyptských artefaktů. Nelze to popsat slovy, ale je to vidět na první pohled.“
