Většina reakcí je pozitivních, ale schytala jsem to od lidí, kteří očkování radikálně odmítají. Můj text někteří rozpitvali slovo od slova, spamovali mi schránku příručkami o vakcínách a dozvěděla jsem se taky, že jsem „prodejná děvka farmaceutického průmyslu“.
Farmaceutický průmysl mě neplatí. Jsem pouze matka, která se bojí o miminko (které se ještě nemůže proti spalničkám očkovat) a svou situaci jsem otevřeně popsala a přiznala, že mi očkování dětí přijde normální. Vypadá to jako to nejodvážnější tvrzení, kterého jsem se veřejně dopustila. Přesto nelituju. Je dobré vědět, že politika dobrovolného očkování se může zvrtnout i v zemích jako je Německo. A že nemoci nevymizely a není špatné děti před nimi chránit. Samozřejmě (jak už jsem psala), očkovací kalendář stejně jako věk, kdy se děti očkují, je určitě téma k diskusi – ale mezi odborníky, ne mezi lidmi na internetu.
Deník matkyVeronika Jonášová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poté přešla do České televize, kde působí doteď jako reportérka a moderátorka. Ve volném čase se věnuje psaní a synovi Kryštofovi. |
Že téma očkování vyvolává obrovské vášně, jsem si všimla i ve svém okolí a dokazují to i mí čtenáři. Psaly mi babičky, které bojují s dcerami o očkování svých vnoučat, manželé, nebo kamarádky, které se na tohle téma neshodnou. A v Berlíně se to teď kvůli spalničkám tak vyhrotilo, že někteří rodiče žádají zveřejnění seznamů těch, co neočkují nebo zakazují svým dětem, aby se kamarádili s neočkovanými spolužáky. To popisuje i časopis Spiegel ve svém článku s názvem „Imunní proti rozumu“ a definuje to jako „očkovací inkvizici“. O očkování se mluvilo i v naší školce – děti si ukazovaly obrázky nemocí a bavily s o tom, kdo očkuje a neočkuje… (Můj syn chce mimochodem pořád, ať mu popisuju různé nemoci. Baví ho to!). Některé školky v Berlíně neočkované děti dočasně vyloučily z kolektivu (na to mají ze zákona právo v této situaci).
I já mám bezdětné přátele a je to úleva sejít se s lidmi, kteří nevědí, co je to „MMR“ nebo „hexavakcína“. A v mém případě je to taky už naposledy, co o tomhle píšu.
Několik subjektivních postřehů na téma očkování:1. někteří lidé věří bludům: třeba tomu, že tubera zmizela díky hygieně 2. o očkování většinou diskutují ženy (matky) 3. bezdětní lidé se často v tématu neorientují a diskuse je unavují. Dobře to glosovala moje známá na facebooku, když pátrala po tom, zda neexistuje funkce, kterou by si zablokovala veškerý obsah, který obsahuje slovo „očkování“. |
Stejně jako mnoho jiných maminek s kojenci, jsem musela na čas odjet z Berlína, abych miminko ochránila. Jsem teď tedy v Česku, zatímco Berlín je dle lékařů stále „baby no-go zónou“, kde není bezpečné brát kojence na veřejnost. Nebezpečí nákazy tu trvá a malé děti do roku se nemají jak chránit. Naopak většina lidí, kteří odmítali vakcíny u dětí, se teď v Berlíně očkují jako diví. „Naše ordinace tu praská ve švech, stojí se tu fronty, čekala jsem na vyšetření hodiny,“ napsala mi třeba má čtenářka.
Ještě chci upřesnit informaci o chlapci, který v Berlíně zemřel kvůli spalničkám. Objevilo se totiž mnoho spekulací (třeba to, že vůbec na spalničky nezemřel), kterými argumentovali i čeští čtenáři ve zmíněných rozborech mého článku. Nemocnice Charité v Berlíně provedla pitvu dítěte a vydala tiskové prohlášení, které převzaly i světové tiskové agentury. Závěr je tento: dítě sice mělo ještě jiné zdravotní problémy, ale ty by v žádném případě nevedly k jeho smrti. Chlapec zemřel kvůli nákaze spalničkami. Očkovaný proti nim nebyl. Rodiče zrovna tuto vakcínu (patří mezi ty základní) odmítli. To jsou fakta.
PS: Chci čtenářům moc poděkovat za pozitivní e-maily, které jsem dostala. Dodaly mi energii a povzbudily mne v mé práci i v mé situaci. Moc si jich všech vážím a postupně všem odpovídám, ale je jich tolik, že to jde pomalu. Děkuji tedy aspoň touto cestou.