Slunečník znali lidé už ve starém Egyptě i Mezopotámii a bývalo to luxusní zboží, vyhrazené pro panovníky a nejvýše postavené představitele dvora. Archeologové našli vyobrazení vládců s otrokem držícím nad jejich hlavami slunečník ve všech civilizacích. Neexistuje tedy jeden souvislý příběh, ale hned několik na sobě nezávislých historek.
Symbol levného cestování. Jak vznikl přenosný vařič? |
Největšího rozvoje se slunečník dočkal v Číně, kde se už před dvěma tisíci lety přiblížil dnešním modelům – šlo jej sklopit a rukojeti byly vybaveny klouby, aby je bylo možné složit. Čínská varianta se rozšířila po Asii a Hedvábnou stezkou i do Evropy.
Tady se však takového úspěchu nedočkal. Rozvoj omezovala skutečnost, že slunečníky byly výhradně dámskou módní záležitostí. Už v 5. století před naším letopočtem představovaly nezbytnou součást výbavy každé správné řecké dámy. I v Římě našeho letopočtu byli muži se slunečníky terčem posměchu, i když právě tou dobou se ze slunečníku stává deštník – Římané zjistili, že pokud papír stínidla potřou olejem, mohou slunečník použít i na ochranu před deštěm. Z prvního století se také zachovala zmínka o kuriózním soudním sporu, v němž šlo o to, zda by se mělo zakázat nošení slunečníků/deštníků do amfiteátrů, protože přes ně lidé nevidí do arény.
Velkého rozmachu se dočkaly v 17. století ve Francii. I tam sloužily dvěma účelům zároveň – stačilo látku, z níž se vyráběly, potřít voskem, a dámy mohly chodit po ulicích i za deště. Tou dobou se parasolu (od výrazu proti slunci) začalo říkat parapluie (proti dešti, tedy paraple). Roku 1710 obchodník Jean Marius vynalezl skládací slunečník a o půl století později vědec Navarre vymyslel otevírání deštníku pomocí knoflíku v rukojeti.
Ale stále to byly výhradně ženy, kdo v Evropě vyšel se slunečníkem či deštníkem na ulici. Mezi muže se je podařilo rozšířit v Anglii, kde je v polovině 18. století začal nosit jistý Jonas Hanway. I přes počáteční posměšky se nenechal odradit a bez deštníku z domu nevyšel. Století se ještě ani nenachýlilo ke konci, a veřejnost gentlemany s deštníky přijala. Pár století nato je nosí všichni – ženy i muži, mocní i ti bez moci.
