Jeden rok sledovali téměř 1000 pacientů, kteří patřili k silným kuřákům a denně vykouřili přibližně 20 cigaret. „Zjistili jsme, že silná závislost na kouření je opravdu podmíněna geneticky,“ říká Jaroslav Hubáček z IKEM. „Geny zvyšují riziko, že se někdo stane silným kuřákem, až o padesát procent.“
U lidí, kteří kouří jen několik cigaret denně, je však genetická podmíněnost minimální. U těchto příležitostných kuřáků záleží spíše na jejich vůli, zda dokážou s kouřením přestat. Závislost zde není čistě fyzická, ale do značné míry psychická záležitost. U kuřáků, kteří brali léky, odborníci během ročního sledování neobjevili žádný vztah mezi genetickými dispozicemi a úspěšností léčby. Geny tedy její úspěšnost nejspíše neovlivňují.
Kouření může zkrátit život o patnáct let, varuje odbornice |
Problém ovšem je, že s kouřením nesouvisí pouze jeden, ale více genů, které v současné době vědci mapují. Tak, aby v budoucnosti mohli lidem s genetickými dispozicemi ke kouření „ušít“ léčbu přímo na míru.
Řada výzkumů se zaměřuje také na hledání genů, které chrání člověka před CHOPN, anebo se naopak na vzniku této nemoci podílejí. Rozsáhlé studie probíhají zejména ve Spojených státech.
„V současnosti známe jen několik málo takových genů,“ shrnuje Vladimír Koblížek z Plicní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Výzkumníci zatím nemají v rukou nic, co by dokázalo geny „zapnout“ a „vypnout“. Hledání vzájemných souvislostí mezi genetickou výbavou a nemocí totiž prozatím probíhá pouze v experimentálních podmínkách. „Zatím víme hlavně o genovém postižení snižujícím hladinu důležitého ochranného enzymu – alfa-1antitrypsinu, který chrání plíce před škodlivým působením kouření,“ dodává doktor Koblížek.
Enzym předvídá nemoc
Pokud někdo má zmíněného enzymu málo a kouří, pak s velkou pravděpodobností onemocní CHOPN velmi záhy, mnohdy už ve 30 až 40 letech. V pražské Thomayerově nemocnici existuje již od roku 2007 unikátní centrum vybudované Janem Chlumským, které aktivně vyhledává nemocné se sníženou hladinou tohoto enzymu. V současné době zde evidují 60 osob a aktivně pečují o 16 pacientů, kteří pravidelně dostávají do krve infuze s touto látkou, které mohou výrazně zlepšit jejich životní prognózu.
Farmakologický průmysl přichází se stále novými léky na různé typy chronické obstrukční plicní nemoci. „Hlavní směr výzkumu se soustřeďuje na léčbu cílenou na míru přímo konkrétnímu pacientovi,“ upozorňuje primář 1. kliniky tuberkulózy a respiračních onemocnění Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Jiří Votruba. Kromě medikamentů lékaři využívají také moderní chirurgické postupy. U pacientů s rozedmou plic například do postižené části dýchacího orgánu zavádějí drobné chlopně, jejichž úkolem je přesměrovat vzduch z nemocného úseku do zdravé části plic.
Nově se místo chlopní používají také speciální drátky, které dokážou spolehlivěji vyřadit poškozenou tkáň z funkce. Novinkou, jež se využívá u nemocných trpících opakovanými záněty průdušek, je pak metoda, při níž se do postižené oblasti vhání horký vzduch.
„Úspěšnost těchto operací je dobrá,“ hodnotí primář Votruba. „Pokud je pacient dobře vyšetřený, zlepší se u něj ventilační parametry i tolerance zátěže přibližně na úroveň jeho nemoci před lety.“
Prevence je účinnější než léčba
Problémem však je, že zmíněné zákroky nedokážou nemoc úplně vyléčit, a ještě jsou velmi drahé. Ne vždy se lékařům daří přesvědčit zdravotní pojišťovny, aby přispěly částkou půl milionu na léčbu pacienta, který má pětiletou prognózu přežití kolem padesáti procent. Plíce mají poměrně malou regenerační schopnost a ani nejmodernější přípravky, které se momentálně testují v laboratořích, nedávají zatím záruku, že nemocný orgán vyléčí.
„Prevence je mnohem účinnější než léčba,“ připomíná primář Votruba. Zachovat si zdravé plíce je určitě snazší než najít lék, který by dokázal nemocný orgán uzdravit.
