Odmítat očkování je ruská ruleta, shodují se lékaři

Černý kašel trápí letos především dospívající ve věku 15 až 19 let, mezi dětmi nejčastěji onemocní kojenci do čtyř měsíců věku. Podle odhadů může být výskyt nemoci ještě vyšší, než uvádějí statistiky – mírnější formy unikají sledování. Nemoc je na vzestupu i v okolních zemích.

Podle Kateřiny Fabiánové, epidemioložky Státního zdravotního ústavu, by se měli vakcínou chránit i dospělí. Nejen kvůli sobě, ale i proto, aby nenakazili novorozence. V Česku se proti černému kašli povinně očkují jen děti, přeočkovávají se předškoláci a od roku 2009 také děti ve věku 10 až 11 let.

Odpůrci jsou nejvíc slyšet

Povinné očkování jako takové má své zastánce i odpůrce. Počty těch druhých u nás v poslední době narůstají. Jak říká profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti, odpůrců není mnoho, ale jsou nejvíc slyšet: „Většina populace bere očkování jako běžnou normu. Troufám si tvrdit, že počty odmítačů očkování u nás budou podobná jako všude v Evropě, tedy kolem pěti procent.“
Vedle nemnoha radikálních odmítačů je v táboře zpochybňujícím u nás platný povinný očkovací kalendář více těch, kdo připouštějí, že vakcinace je dobrá věc, ale jak kdy a jak pro koho.

Jedním z nejčastějších požadavků maminek, které nesouhlasí s očkovacím kalendářem, je odklad očkování na později, až bude imunita dětí zralejší. Jak ale upozorňuje dětská lékařka Romana Štěpánková z Mníšku pod Brdy, upravené očkovací postupy jsou doporučovány pouze u velmi nedonošených dětí. „Jedná se o miminka narozená před 32. týdnem a s porodní hmotností nižší než 1500 g. Děti narozené po 32. týdnu by se již měly očkovat podle běžného schématu, neboť právě ony jsou velmi vnímavé k některým typům původců chorob,“ konstatuje lékařka.

Řada nemocí, jako například infekce způsobené bakteriemi hemophilus či pneumokoky, je nejrizikovější pro děti do jednoho roku věku. Právě proto, že nemají imunitní systém dostatečně vyvinutý, aby si poradil s těmito bakteriemi, je třeba je očkovat. „Očkování vytvoří ochranu, která nezralost imunitního systému překlene, protože jej postupně a šetrně probudí,“ říká profesor Chlíbek a přidává přirovnání: „Oddalovat očkování do pozdějšího věku je asi totéž, jako bych si řekl ‚ano, bezpečnostní pás v autě ochrání, ale já ho začnu používat až u staršího dítěte, protože tomu malému to způsobuje dyskomfort, tlačí ho to, takže raději bude půl roku jezdit bez pásu a pak mu ho postupně začnu dávat‘.“

Při oddalování vakcinace třeba do doby po prvních narozeninách se dítěti nemusí nic stát, ale také může. Bez očkování ho rodič vždy vystaví riziku, že onemocní. Je to trochu jako ruská ruleta – s infekcí se dítě možná setká a možná ne. „Bude to znít drsně, ale je to stejné, jako by se rodič smířil s tím, že pokud jeho dítě přežije těch prvních dvanáctměsíců, tak pak už se nic neděje a lze ho naočkovat,“ podotýká profesor Chlíbek.

Snesitelná zátěž

Dalším argumentem, který staví očkování do špatného světla, je tvrzení, že vakcíny příliš zatěžují dětský imunitní systém. Skutečnost je však taková, že imunitní systém dítěte dostane ihned po narození pěknou nálož podnětů a s každým dalším dnem života jich přibývá geometrickou řadou. Musí se o přežití doslova porvat.

Imunologové tvrdí, že kdyby se miminku aplikovaly všechny dávky povinného dětského očkování v jeden den, což je sice nemožné, ale zkrátka „kdyby“, zatíží to jednu setinu procenta pomyslné kapacity jeho imunitního systému. Podle odpůrců očkování lékaři očkují „za každou cenu“, i když dítě není zdravé. „K očkování přistupujeme obezřetně. Snažíme se očkovat děti v plném zdraví a pohodě, přihlížíme k aktuální epidemiologické situaci rodiny či navštěvovaného kolektivu, sledujeme možné prvotní příznaky a inkubační dobu nemoci, pokud s ní dítě přišlo u někoho jiného do kontaktu,“ říká pediatrička Romana Štěpánková.“

Samozřejmě také neočkuje v horečnatém onemocnění. Dodržuje rovněž jednoznačné kontraindikace, jichž ale výrazně ubývá s rostoucí šetrností vakcín. Očkovat nebude ani v akutní fázi velmi závažných onemocnění onkologických, autoimunních i některých neurologických chorob, jako jsou nekompenzované epilepsie, komplikované febrilní křeče, encefalitidy a podobně.

Profesor Chlíbek je ale přesvědčen, že například běžná mírná viróza důvodem k odkladu očkování být nemusí: „Laická představa je, že organismus dítěte, které kašle a má rýmu, je plně nasazen v boji s infekcí. Jenže se jedná pouze o lokální boj na sliznici,“ vysvětluje lékař.

Naproti tomu vakcína oslovuje buňky celého imunitního systému. „Aplikace vakcíny lokální imunitní ochranu na sliznici dýchacích cest oslabit nemůže. Mírně probíhající rýma s teplotou do 38 stupňůCelsia tedy není překážkou očkování,“ dodává Roman Chlíbek.

Podle jeho slov je větším zlem pro dítě to, že se oddalovánímočkování naruší jeho celková účinnost. Proto u dětí, které mají rýmu v zimě třeba půl roku, lékaři jejich situaci posoudí, a pokud se rozhodnou, že vakcína neublíží, aplikují ji. Mohlo by se totiž stát, že soustavným odsouváním vakcinace na dobu, až bude dítě úplně zdravé, by se očkování vůbec nedočkalo.

Co takhle předělat kalendář?

Nezřídka se stává, že do ordinace lékaře přijde maminka a navrhne vlastní očkovací schéma, které podle toho, co na internetu nastudovala, bude pro její dítě lepší. Případně vyžaduje změnit množství předepsaných dávek.

„Maminky třeba chtějí, aby jejich dítě dostalo jen dvě dávky vakcíny, protože tři jsou prý moc. Nebo chtějí pauzu mezi dávkami ne dvaměsíce, ale raději tři, protože to je podle jejich odhadu bezpečnější. Pediatr to samozřejmě neschválí, a tak maminky zavolají, že je dítě nemocné, a na potřebný termín očkování nepřijdou,“ popisuje profesor Chlíbek.
Na jedné straně maminky říkají, že chtějí ochránit své dítě, přitom ale vyžadují nezvyklé očkovací schéma, které nikdo neprověřil. Na rozdíl od schválených očkovacích postupů nemá podle Romana Chlíbka medicína žádná data, že jiná schémata jsou bezpečná a účinná.