Městečko Awadži v centrální části Japonska tento problém vyřešilo s pomocí „virtuální babičky“ - vlídné staré dámy, která laskavě hovoří s osamělým strávníkem, zatímco podává doma připravené lahůdky.
Tato postava existující jen ve virtuální realitě je nejen prostředkem, jak zmírnit lidem samotu, ale také způsobem, jak propagovat pohostinnost a kuchyni málo známého městečka ležícího na stejnojmenném ostrově.
Uživatelé umístí svůj chytrý mobilní telefon do držáku na hlavě, aby se mohli při jídle dívat na dva filmy, které - jak věří tvůrci - zmírní jejich izolaci při osamělém stolování.
První z nich je určen k použití při snídani. Usmívající se, šedovlasá „babička“ v něm vítá láskyplnou japonštinou v obývacím pokoji zařízeném tradičními matracemi tatami a posuvnými papírovými stěnami.
V dialektu ostrova Awadži nabízí rýžové kuličky zabalené v mořských řasách, polévku miso s křupavým salátem a drobné rybičky se strouhanou cibulí.
„Vyspal ses dobře?“ ptá se. „Sněz si svou snídani. Ve městě určitě jíš spoustu rychlého občerstvení, viď? Jez hodně čerstvé zeleniny,“ dodává nabádavě.
A v jedné chvíli poznamená: „Děda se taky těší, až tě uvidí.“ A když uživatel otočí hlavu, odkryje se pohled na usmívajícího se staršího muže nad deskovou hrou.
Virtuální večeře je mnohem propracovanější záležitost s banketem z místního hovězího, syrových čtverzubců z ostrova Awadži a komparsem v podobě 20 šťastných „přátel a příbuzných“.
Aby si tento zážitek dopřáli se vší autenticitou, jsou uživatelé vybízeni, aby si uvařili lahodné jídlo podle online knížky ostrovních receptů, které si při sledování vychutnají.
Ostrov Awadži je i v rámci Japonska odlehlé, stagnující místo. Jeho nejslavnější okamžik se odehrál v legendách, kdy podle dávných kronik na ostrov sestoupili bůh a bohyně Izanagi a Izanami, kteří tu uzavřeli partnerský svazek. Stali se Adamem a Evou šintoismu - a z jejich potomků vzešel japonský lid.
