Nekonvenční resort, který leží 90 minut východně od jihokorejského hlavního města Soul, byl otevřen v roce 2013. Nápad se zrodil v hlavě právníka Kwona Young-suka, který při pracovní době dosahující až 100 hodin týdně zatoužil po klidu vězeňské cely. Napůl v žertu požádal svého přítele, vězeňského dozorce, aby ho do ní zavřel - takový proces by ovšem vyžadoval dalekosáhlé papírování. Od roku 2002 tak začal Kwon pracovat na projektu vlastního odpočinkového resortu ve vězeňském stylu, v němž by vystresovaní lidé mohli najít klid.
Ochránci práv zvířat slaví. Jižní Korea postavila mimo zákon zabíjení psů pro maso |
Spolu s Kwonem se o chod resortu stará také jeho manželka Noh Jihyang. Režisérka z divadelní společnosti Hae od roku 2000 používá Happitory pro speciální divadelní terapie určené mladistvým delikventům s cílem zvýšit jejich sebevědomí a přimět je k sebereflexi. Její program má v resortu dané místo vyznačené jevištními reflektory. „Bereme se osmkrát ročně sedm až osm dětí i s jejich rodiči,“ vysvětlila serveru Korea4expats. Děti zde před ostatními sehrávají klíčové scény ze svého života.
Snídaně a večeře se podává otvorem ve dveřích
Program pro běžné hosty naproti tomu zahrnuje mnohem méně interakce. Každý z nich dostane vězeňskou uniformu s vlastním jménem a číslem cely, představí se a dostane tipy, jak meditovat a podporovat zdravé myšlení. K dispozici dostanou „vězni“ vegetariánský all-you-cen-eat bufet. Po obědě je místní zaměstnanci odvádí do skrovných, ale pohodlných cel o rozloze 5 metrů čtverečních.
Když se cely zamknou, hostům jsou skrz otvor ve dveřích odebrána veškerá elektronická zařízení. Izolace je narušena pouze lehkou večeří a snídaní, které jsou servírovány také skrze otvor ve dveřích. Vodu mají hosté k dispozici nepřetržitě – součástí každé cely je umyvadlo a také toaleta. Úzké okno roztahující se od podlahy až po strop nabízí výhled na poklidnou přírodní krajinu.
Cena pobytu je dobrovolná
V případě naléhavých situací se rodiny hostů mohou s „vězni“ spojit skrze telefonní hovor přímo do resortu. Možnost úniku mají i hosté samotní – cely jsou vybaveny „tlačítkem paniky“, které může stisknout každý, kdo se chce rychle dostat pryč. Dosud jej ale nikdo nepoužil. „Všichni dokončili celý program,“ říká hrdě majitel. „Někteří navrativší se hosté se zdají být na tomto zážitku dokonce závislí,“ uvedl. Nejčastěji prý hosté přijíždějí na dvoudenní pobyty, přičemž každý den stráví zavřeni v cele 20 hodin.
Oba manželé vložili do resortu své životní úspory a mnoho volného času. Na zdech budovy se skví jména společností i jednotlivců, kteří do projektu investovali – patří mezi ně i firma DR & AJU, v níž Kwan dříve pracoval. Cena pobytu je pro hosty dobrovolná – majitelé využívají koncept „zaplať, kolik chceš“, v praxi ale funguje spíše tak, že návštěvníci platí tolik, na kolik vyjde pobyt následujícího hosta. Manželé očekávají, že příští rok výnosy již pokryjí provozní náklady.
