Zjištění má zásadní význam pro výzkum dějin matematiky, uvedl web deníku Hindustan Times.
Vědci mají za to, že představa nuly, která hraje zásadní roli v matematice a při všech výpočtech, pochází ze starověké Indie. Nečekali však, že její záznam v manuskriptu nalezeném v roce 1881 ve vesnici Bachšali nedaleko nyní severopákistánského Péšávaru předčí dosavadní nejstarší výskyt nuly hned o několik století. Manuskript je od roku 1902 uložen v Bodleyově knihovně Oxfordské univerzity.
„Dnešní podoba číslice nula se vyvinula z tečky, jíž se užívalo ve starověké Indii a hojně se vyskytuje i v manuskriptu z Bachšali,“ uvedla knihovna. Upřesnila, že symbolu se nejprve užívalo pro indikaci řádů v rámci číselném systému.
Rukopisy jsou zajímavým dokladem české mystifikační tvořivosti, říká literární vědec |
Obdobně tečku používali i Mayové a Babylóňané, ovšem symbolu z Bachšali bývá přikládána důležitost ze dvou důvodů. V Indii jednak k tečce přibyl dutý vnitřek a stal se z ní symbol, který známe dnes, a z nuly se také stalo číslo samo o sobě. Vznikl koncept nuly, jak jej chápeme i my, napsal list Hindustan Times.
K této proměně došlo v roce 628, kdy indický astronom a matematik Brahmagupta ve svém spisu poprvé - alespoň podle dosavadních poznatků - nulu pojednal jako číslo. Vytvoření nuly bylo jedním z „největších průlomů“ v matematice, uvedl profesor Marcus Du Sautoy z Oxfordské univerzity.
Třebaže odborná veřejnost dokument považovala za nejstarší indický matematický text, o jeho stáří se dlouho vedly spory. Respektovaný japonský vědec Hajaši Takao například dokument datoval do osmého až dvanáctého století.
Datování pomocí uhlíkové metody odhalilo, že manuskript o 70 křehkých listech z březové kůry sestává z materiálu z nejméně tří odlišných časových období, a proto bylo tak obtížné určit jeho stáří.
Manuskript z Bachšali bude od 4. října vystaven v londýnském Muzeu vědy jako součást sezonní výstavy, která dokumentuje indický přínos vědě, technologii a matematice.
