A mě u toho napadlo to, na co už jsme v Čekstajlu narazili několikrát. Že móda a lidé kolem ní si půjčují někdy na vyjádření barevných odstínů někdy až neuvěřitelné výrazy. A je pak zcela pochopitelné, že se v tom úplně obyčejní lidé a zejména muži ztrácejí.
Jasně, člověk který nerozlišuje příliš mnoho odstínů, je ztracen už třeba v oranžovočervené škále hemžící se barvami jako korálová, lososová, třešňová nebo granátová. U těchto barev se dá alespoň odhadnout, jak přibližně mají vypadat, když si člověk představí typický korál či dobře uzrálou třešeň.
Ale jsou tóny, které vyžadují rozsáhlé jazykovědné znalosti. Čekstajl se rozhodl alespoň u některých „špeků“ tajemství barev poodhalit.
Ty, na které nedojde, probereme zas někdy jindy. Začněme tím zpropadeným taupe. Slovo je z francouzštiny a znamená krtek. Původně šlo především o šedý odstín korespondující s barvou kožíšku „ničitele zahrad“. Dnes je to označení pro paletu „špíny“. Aneb jde o bělavé, narůžovělé či světle béžové tóny, které jsou jakoby ušpiněné. Nejlépe si to představíte jako vodu po praní, která je bílá od aviváže a hnusná od špíny. Nebo hodně, ale opravdu hodně mléčný čaj. A ano je už déle módní zvlášť v interiérech, kde nahrazuje čistoskvoucí bílou, ta se blbě udržuje.
Lahev na vodu dělá člověka. Stal se z ní módní doplněk, ale musí mít styl |
Několik sezon je in taky cyklámen. To je taková hodně sytě růžová. Jméno se vzalo z odborného označení bramboříku (bramboříková nezní asi dost „hochnobl“), což je kytička, která má sice spousty barevných variant, ale ta asi nejznámější je právě tmavě růžová.
Pro odborníky z řad botaniků je i slézová (dost podobný odstín starorůžové). Mineralogové si zas zavýsknou nad malachitovou (zelená) či jadeitovou (tlumená světle zelená). Extra záludní a škodolibí jazykozpytci pak milují barvu ecru, což je jiný výraz pro režnou. V tomto případě nemyšlen alkohol. Ale i na ten v barevné škále narazíte. Kdybyste nevěděli, jak označit barvu rybníku potaženého žabincem, s chutí se obraťte k výrazu chartreuse, což je likér vyráběný francouzskými mnichy přesně tohoto „lákavého“ zabarvení.
Pokud máte pocit, že jste si právě přečetli něco mimo vaše chápání, nevěšte hlavu. Řešení se najde. Jako v příhodě, kterou na sociální síti popsal fotograf Tomáš Třeštík. Dožadoval se balíčku na poště a přesvědčoval pána, že když mu řekne, co v něm je, že by mu ho mohl vydat přesto, že adresa je špatně. Měly tam být tlumeně camel boty. Pán údajně odvětil: „Vy jste jako moje žena, to je furt rubínová, korálová, rumělková… a já vidím furt tu jednu červenou. Takže jestli myslíte vyblitě béžový, tak vám je dám.“
