„Tamhle je letadlo!“ vykřikl někdo v davu návštěvníků slavností Jana Nepomuckého a náhodných turistů na přeplněném Karlově mostě. Najednou se všechny hlavy otočily stejným směrem. Vzhůru hleděl i malý chlapec sedící tatínkovi na ramenou. „Jé, už vyskočil! A další!“ Napočítal pak pět parašutistů, kteří si to namířili přímo k mostu.
Ten první se po otevření padáku od skupinky oddělil. Po nedlouhém letu začal se svým přistávacím manévrem. Rotace zvyšovaly jeho rychlost do doby, než letěl stejným směrem jako plyne řeka. Těsně nad hladinou svůj skoro střemhlavý let vyrovnal do horizontální polohy a špičkou nohy rozvířil hladinu. Takhle proklouzal pod obloukem ve středu mostu, což doprovodil hlasitý křik a potlesk přihlížejících. Za mostem se vykoupal, ale ve vodě nepobyl dlouho. Připravený člun ho dovezl ke břehu.
Seskok parašutistů na hladinu Vltavy a průlet pod Karlovým mostem byl součástí Navalis
Představení ale nekončilo. Pět zbylých mužů ještě „viselo“ na padácích na nebi. Jeden po druhém mířil s rozžehnutou světlicí připevněnou na noze na přistavěný ponton plující pod mostovkou. Měli představovat pět hvězd ze svatozáře Jana Nepomuckého, Pražana a patrona všech lidí od vody, kterého si Praha každý rok připomíná slavnostmi Navalis.
Nadšení byli i kněží
„Bylo to prostě fantastické, i ohlasy jsem zatím slyšel jen pozitivní. Všechny ty emoce byly tak spontánní,“ raduje se organizátor seskoků a člen českého paraski týmu Jiří Černý. „Mára (Mark Rahbani - parašutista, který most podletěl, pozn. red.) předvedl něco, co bylo pro mnohé dost nevídané. Oslav se zúčastnili i rakouští, němečtí a italští kněží a ti byli doslova překvapeni, že po takovém manévru ten člověk ještě žije! A byli opravdu nadšeni,“ říká Černý. Podle jeho slov parašutisté tímto seskokem překvapili ale dokonce i sami sebe.
Plány na příští rokPříští rok by skupinka kolem Černého chtěla během slavností seskočit znovu. Půjde totiž o slavnosti spojené i se 700. výročím narození Karla IV., proto půjde o akci větších rozměrů. „Chceme vymyslet něco ještě hezčího,“ láká parašutista s předstihem. |
„Přál bych to zažít každému, kdo skáče. Vidět zeshora krásný západ slunce nad katedrálou sv. Víta, narvaný Karlův most, slyšet řev těch lidí,“ dodává až zasněně ve chvíli, kdy emoce ještě úplně neodezněly.
  |
Dlouhé a stresující přípravy
Později však zdůrazňuje, že šlo o velice náročný seskok, který opravdu není pro každého. „Parašutista může být dobrý na letišti, na závodech... Ale seskoky do města s sebou nesou rizika, je třeba to zvládnout i umyslet hlavou, být schopný opravdu dobře a včas vyhodnotit situaci.“ Vzhledem k obtížnosti byla nutná celá řada příprav, která zabrala tři měsíce.
„Musím říct, že několik dní před startem to byl pro mě veliký stres,“ popisuje Černý období příprav. „Dost práce dalo zařizování povolení k takovému seskoku, zkoušení pyrotechniky. Ve vzduchu už jsem si to ale užíval,“ dodává Černý, pro kterého byl tento seskok výjimečným zážitkem.
