Před pár lety přistál ve firemní poště jednoho vydavatelství e-mail adresovaný všem. Četli ho tak všichni skoro najednou a kvůli těm pár řádkům leckdo sklopil zahanbeně oči. E-mail se týkal toho, co je a co není vhodné nosit v létě do kanceláře. Tílka s úzkými ramínky, minisukně, žabky, plážové košile, šortky, pantofle... PANTOFLE! Kolegů všech věkových kategorií se zmocnila panika. Těch starších, protože přijeli jen s igelitkou v bermudách a sportovních sandálech rovnou z chaty, i těch mladších kolegyň, neboť to, co měly na sobě, často nevypadalo jako sukně, ale spíš jako pásek. V jiných firmách by na černou listinu přidali ještě legíny, košile rozepnuté až po pupek, obtažené nebo až moc odhalující oblečení. A v těch ještě přísnějších by zakázali i trička s obrázky nebo logy (pokud nejde o logo společnosti samotné).
Léto v práci
Většina šéfů je přes léto poměrně smířlivá, nad lecčím přimhouří oko a některé úřady nebo firmy ani podobné regule nemají. Přísná pravidla, která striktně platila ještě před deseti lety, to mají navíc dnes, kdy do firem vtrhly po škole mladší ročníky generace miléniálů, docela nahnuté. Například loni v létě se v Británii řešil případ, kdy mladého zaměstnance vykázali v šortkách z kanceláře, kde se směly nosit jen dlouhé kalhoty. A on se vrátil - v růžových dámských šatech. Dožadoval se alespoň stejných práv, jaká mají ženy. Radši v sukni než se uvařit, prohlašoval. I díky velkému zájmu, který vzbudil na Twitteru, dosáhl svého. Dnes už on i jeho kolegové můžou v pondělí nakráčet do „openspacu“ v tříčtvrtečních kalhotách.
Tabu jménem šortky
Ač jde spíše o kuriozitu, dresscode ve firmách se uvolňuje. „Na trhu se objevují firmy, jež si přímo zakládají na neformálním fungování, a zrovna oblečení zaměstnanců je docela dobrým odrazem firemní kultury. Dokonce i dříve spíše konzervativní organizace, třeba banky, zmírňují pravidla týkající se oblečení,“ popisuje trend HR manažerka Klára Jappelová, která působí v Praze a ve Vídni. Stále ale podle ní platí, že ve většině společností vypadají zaměstnanci, kteří jsou v přímém kontaktu s klienty, velmi reprezentativně. Stejně tak přísná pravidla oblékání vyžadují tam, kde se prodává know-how, například u poradenských firem.
“Součástí ceny, již za jejich službu platíte - a nebývá to málo -, je i perfektně upravený konzultant či konzultantka. Za každých okolností v obleku s kravatou nebo v kostýmku s košilí či v šatech, které nejsou nikdy příliš vyzývavé. V těchto organizacích možná stále platí, že silonky dámy můžou odložit jen v období nesnesitelných veder a až po písemném povolení nejvyššího vedení.
Šortky, sandály či holá ramena jsou stále naprosté tabu,“ vypočítává nevhodné kousky z šatníku Jappelová. Co se oblečení týče, je prý i v letních horkách dobré mít na paměti, že člověk se stane součástí nějaké skupiny snadněji, pokud s ní sdílí společné charakteristiky. „A styl oblékání je charakteristika, která je patrná na první pohled. Pokud tedy aspirujete na manažerskou pozici, určitě máte větší šanci uspět, když se budete oblékat jako ostatní manažeři ve firmě,“ doplňuje HR expertka. Takže je jen na nás, zda raději vsadíme na džíny s dírami a plážovou tuniku, nebo lehký vzdušný elegantní oblek či letní kostýmek.
Přehlídka stehen a břich
Když opustíme kanceláře a vydáme se do města nebo na výlet, někdy obdivujeme přehlídku krásy, jindy oko módního znalce natahuje k pláči. Zatímco někteří by si na večerní procházku nikdy nevzali krátké kalhoty, jiní zase kvitují, že vidí skoro všechno - holá břicha, hluboké dekolty a kratičké šortky, jež už ani nemají čím provokovat fantazii.
Najdou se i tací, kteří na začátku června volají po brzkém návratu zimy. „Vedro je od dubna a dalších pět měsíců vedro bude. Jsem smířená s tím, že spousta lidí léto miluje. Ale proč proboha tito lidé zároveň pojali podezření, že je normální chodit po městě v domácích přezůvkách, nazouvácích do sprch, koupacích cvičkách proti mořským ježkům a plážových žabkách, co už mají pár sezon za sebou?“ všímá si například novinářka a milovnice módy Irena Cápová. „Praha, náměstí Republiky, poledne. Vidím vcelku hezky oblečenou holku, žluté šaty, slušná kabelka. Na nohách - dva kusy ošlapané pěnové hmoty s růžovou gumovou páskou přes nárt. O patnáct metrů dál vykračuje pán s rozepnutou košilí a pivním tělem, v bermudách, na nohou samozřejmě crocsy.
Hlavně že má ajfoun a hlaholí do něj na celou ulici, snad abychom jeho nedbalý sportovně-elegantní look nikdo nepřehlédli. Taky jsem dneska viděla víc sepraných ramínek od podprsenky, než bych chtěla vidět za celý život, a šaty na špagetová ramínka, která taky nepatří na každou postavu,“ říká s povzdechem a upozorňuje na všechna letní a doposud nevymýcená klišé, jež přes prázdniny zavalí české ulice. Chybí snad jen už proslulé ponožky v sandálech.
“Letní móda v českých ulicích... záleží na tom, která města a které ulice myslíte. Řekl bych, že jsme doklopýtali k určitému standardu a nic mě už nepřekvapí, zvlášť ve větších městech ne. Mohl bych také lacině zmínit ponožky v sandálech, ale už mi to přijde spíš trapné. Ponožky v sandálech byly a budou. U nás i jinde ve světě. Nechme ponožkáře žít,“ radí všem s nadsázkou Jakub Lohniský, majitel butiku s pánskou módou na míru Le Premiere.
