4. června 2010 10:08 Lidovky.cz > Relax > Vztahy

Pekelný týden aneb s dítětem poprvé v nemocnici

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
S dítětem v nemocnici (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy S dítětem v nemocnici (ilustrační foto). | foto: Shutterstock

„Tady máte postel a tady si ho zvažte. Nastudujte si režim oddělení,“ předložila mi sestra tlustou černou knihu v umělohmotných deskách a zabouchla za sebou dveře. Tak probíhalo mé přivítání v nemocnici.

Z černých desek jsem se dozvěděla například, že kávu a čaj si v kuchyňce můžu vařit jen od 13 do 14 a od 18 do 19 hodin nebo, že nesmím používat mobil. Komunikace vůbec nebyla silnou stránkou tohoto oddělení a většiny zdejších zdravotnických pracovnic. Nikdo z nich se mi nepředstavil, nikdo se nesnažil být minimálně milý ani k mému dítěti.


Mé překvapení ale nekončilo. Na parapetu vedle mé postele přistály další černé desky, tentokrát s nadepsaným jméno mého syna. Od spolubydlící jsem se dozvěděla, že musím zapisovat, co všechno syn snědl, vážit ho před a po krmení a vážit mu pleny… Jsme tu na pozorování s kožním problémem, takže smysl této akce jsem nechápala. Nikdo mi opět nic neřekl, takže desky jsem ignorovala. Fascinuje mne, kolik bylo na oddělení sester, přitom tu ležely skoro všechny děti s maminkami. Když si ovšem maminka z mého pokoje odskočila do jídelny, nikdo se neobtěžoval její plačící dítě utěšit či snad nahlédnout do pokoje. Po návratu z jídla, (kam jsem si já Kryštofa odvezla v kočárku), měl tedy její synek dokonalý hysterák. Sestry zatím houfně klábosily u oddělení...

Další problém nastal, když jsem chtěla syna uspat v kočárku před oddělením. K tomuto úkonu jsem musela podepisovat propustku. Nemohla jsem se ubránit pocitu, že se tu snad všichni snažili pobyt maminkám a dětem ještě trochu znepříjemnit. Jediná jiskra naděje byla naše mladá doktorka, velmi milá a (konečně !) komunikativní. Ona stejně jako tým sympatických lékařů tak trochu napravovala dojem z celého oddělení.

Nakonec jsem si vyprosila nadstandard a dostala se tak na jiné oddělení pro starší děti. A ejhle! Jsme jen o dvě patra výše a vládne tu zcela jiná atmosféra. Sestry jsou (všechny!) neuvěřitelně milé a ochotné. Každý kdo vejde do mého pokoje, se mi představí. Neustále se ptají, zda něco nepotřebujeme. Ke Kryštůfkovi jsou všichni milí a hrají si s ním. Ven s kočárkem můžu, kdy se mi zachce a nemusím nic vyplňovat.

Taková byla má první zkušenost z nemocnice. Od návratu, často myslím na ty maminky, které tu tráví klidně týdny či měsíce a klepou se přitom strachy o své drobečky. Třeba na maminku, které tu před dvěma lety umřel dvouletý syn a teď tu zase leží s druhým miminkem (přesto srší optimismem a vše bere s nadhledem). Nebo na maminku, která má zrzavého synka, jenž má snad všechny možné nemoci a v roce vypadá jako šestiměsíční… A na další desítky žen, které tu bojují o každé deko u svých dětí a přitom čelí často přístupu personálu, který jim nic neulehčuje. Moc je obdivuji. Jsou to pro mne opravdové hrdinky.

O autorce

Veronika Švihelová je novinářka. Od roku 2003 pracovala v Lidových novinách - především v magazínu Pátek. Poslední tři roky působí jako reportérka kulturní redakce ČT. Od června 2009 je na mateřské se synem Kryštofem.

Kontakt: veronika.svihelova@seznam.cz

Veronika Švihelová
  • 0Diskuse




Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče
Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na nezapomenutelný rodinný výlet, zabavit děti a neunavit rodiče. Jaké jsou naše tipy na výlety po Čechách?

Najdete na Lidovky.cz